Žalmy 39
1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
Ka cehnaak lam awh ce kang ngaih ta nawh kam lai awm thlawlhnaak awhkawng khoem vang; thlakchekhqi ka haiawh a awm khui awhtaw kam kha ve cyp vang,” ti nyng.
2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
Cehlai awimyh na awm poek poek nawh, ik-oeih leek kqawn kaana ka awm awh zani, kak kawseetnaak ing pung hy.
3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
Kak kawk khuiawh kak kawlung hlawk nawh, poek typ typ nyng saw, mai ce kqawng hy; cawhtaw kam lai ing awi ce kqawn nyng.
4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
Aw Bawipa, ka hqing dytnaak ce nim huh nawhtaw khawnyn iqyt nu ka hqing kaw tice nim huh lah; ka hqingnaak ve choet ca mai ni ti ni sim sak lah.
5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)
Ka hqing khui khawsaknaak ve kut pha teh doeng ni sai tiksaw; ka hqingnaak ve na haiawh ik choet awm am law hy. Thlang boeih a hqingnaak ve hqi doek khoeih mai ni.
6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
Thlanghqing ve huhai na ak cet myihlip ing myih hy; amah poek awhtaw tamtaw soeih lawt hlai hy, a zap mai ni; them awm cun hlai hy, u ing a pang kaw tice am sim hy.
7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
Cehlai tuh Bawipa, kai ing u nu ka sui? Kang ngaih-u-naak taw nang awh ni a awm.
8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
Ka sai thawlhnaak ak khui awhkawng ni hul nawhtaw; thlakqawkhqi ak kqawnseet na koeh ni sai.
9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
Awimyh na awm nyng saw; kam kha am awng nyng, kawtih, ve ve nang ing na sai hawh ni.
10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
Na ni vyknaak ve ka ven awhkawng khoe hlah; na kut zawk hawh nyng.
11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)
A thawlhnaak awh thlangkhqi ce zyi nawh toel hyk ti; thlang boeih ve hqi doek khoeih mai ni.
12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
Aw Bawipa, kak cykcahnaak ve ngai law lah, qeennaak thoeh doena kak khynaak awi ve ngai lah; kang kqangnaak ve nang haa koeh kqek sih lah. Ikawtih, na venawh khin amyihna awm nyng saw, ka pakhqi amyihna thlak chang na awm nyng.
13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
Cet nawh am ka awm voel naak tym apha hlan awh ka zeelnaak tlaih aham, ak chang na ning mang tak mai.
