Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

Katoeng kruek zaehoikung hanah, Zeduthun hoi sak han koi David ih Saam laa. Palai hoi zaehaih ka sak han ai ah, ka caehhaih loklam ah ka coe han: kahoih ai kaminawk ka hmaa ah oh o nathung, pakha hae ka tamuep han, tiah ka thuih.

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

Lokpae ai ah ka oh duem, to tiah ka oh pongah hoikhanghaih om ai; palungsethaih to pung aep.

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

Ka palung loe bet, ka poek naah nung aep ah bet: to naah,

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Aw Angraeng, kai loe amro thaikoi hmuen ah ni ka oh, nasetto maw ka hing han vop, tiah na panoeksak ah, tiah ka thuih.

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

Khenah, ka hinghaih aninawk loe ban tamsum setto khue ni na sak; ka hinghaih loe na hmaa ah tiah doeh om ai: tangtang ni, kami loe kasang koek ahmuen ah pha cadoeh azom pui ni. (Selah)

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

Tangtang ni, kami loe tidoeh avang ai tahlip thungah ni amkaeh: tangtang ni, kaminawk loe azom pui ah ni patang o: anih loe hmuenmae to patung, toe mi mah maw toep tih, tiah panoek ai.

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

Vaihi timaw ka zing han vop? Angraeng, ka oephaih loe nang ni.

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Ka sakpazae ih hmuennawk thung hoiah na pahlong ah: amthu kaminawk mah kasaethuih hanah na sah hmah.

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

Hae tiah nang ohsak boeh pongah, lok ka pae ai, pakha doeh ka aang ai.

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Dan nang paekhaih to kai khae hoiah na takhoe pae ah: ban hoi nang boh pongah ka thazok sut boeh.

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

Zaehaih pongah kami to na thuitaek, dan na paek naah karaa mah caak ih baktih toengah, nihcae hoihaih to nam rosak: kaminawk loe azom pui ah ni oh o boih. (Selah)

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

Aw Angraeng, lawk ka thuihaih hae na thai paeh loe, ka hanghaih lok hae na tahngai paeh; ka mikkhraetui krakhaih hae na khen pae sut hmah: kai loe kam panawk baktiah kholong ka caeh moe, angvin baktiah ni ka oh.

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

Hae ahmuen hoi ka duek moe, ka caeh ai naah, tha ka oh let hanah, na tahmen rae ah.