Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Dawut yazghan küy: — (Eslime üchün) I Perwerdigar, ghezipingde tenbih bermigeysen, Qehringde méni jazalimighaysen!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Chünki oqliring méni zeximlendürüp sanjidi, Qolung üstümdin qattiq basti.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Qattiq gheziping tüpeylidin etlirimde héch saqliq yoq, Gunahim tüpeylidin ustixanlirimda aram yoqtur.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Chünki gunahlirim boyumdin tashti; Ular kötürelmigüsiz éghir yüktek méni bésiwaldi.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Exmeqliqimdin jarahetlirim sésip, shelwerep ketti.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Azabtin bellirim tolimu pükülüp ketti, Kün boyi ghemge pétip yürimen!
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Chatiraqlirim otqa toldi, Etlirimning saq yéri yoqtur.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Men tolimu halsirap, ézilip kettim; Qelbimdiki azab-qayghu tüpeylidin hörkireymen.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Reb, barliq arzuyum köz aldingdidur; Uh tartishlirim Sendin yoshurun emes;
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Yürikim jighildap, halimdin kettim; Közlirimning nuri öchti.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Yar-buraderlirimmu méni urghan waba tüpeylidin, özlirini mendin tartti; Yéqinlirimmu mendin yiraq qachti.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Jénimni almaqchi bolghanlar tuzaq quridu; Manga ziyanni qestligenler zehirini chachmaqta; Ular kün boyi hiyle-mikirlerni oylimaqta.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Lékin men gas ademdek anglimaymen, Gacha ademdek aghzimni achmaymen;
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Berheq, men angliyalmaydighan gaslardek bolup qaldim; Aghzimda qilidighan reddiye-tenbih yoq.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Chünki ümidimni Sen Perwerdigargha baghlidim; Reb Xudayim, Sen iltijayimgha ijabet qilisen.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Chünki men: — «Ular méning üstümge chiqip maxtanmighay; Bolmisa, putlirim téyilip ketkende, ular shadlinidu» — dédim men.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Chünki men deldengship, tügishey dep qaldim, Azabim köz aldimdin ketmeydu.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Chünki men öz yamanliqimni iqrar qilimen; Gunahim üstide qayghurimen.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Lékin düshmenlirim jushqun hem küchlüktur; Qara chaplap, manga nepretlen’genlerning sani nurghundur.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Wapagha japa qilidighanlar bolsa, men bilen qarshilishidu; Chünki men yaxshiliqni közlep, intilimen.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
I Perwerdigar, mendin waz kechmigeysen! I Xudayim, mendin yiraqlashmighaysen!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
I Reb, méning nijatliqim, Manga chapsan yardem qilghaysen!
