Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Salmo de David, para recordar. JEHOVÁ, no me reprendas en tu furor, ni me castigues en tu ira.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Porque tus saetas descendieron á mí, y sobre mí ha caído tu mano.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
No hay sanidad en mi carne á causa de tu ira; ni hay paz en mis huesos á causa de mi pecado.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Porque mis iniquidades han pasado mi cabeza: como carga pesada se han agravado sobre mí.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Pudriéronse, corrompiéronse mis llagas, á causa de mi locura.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Estoy encorvado, estoy humillado en gran manera, ando enlutado todo el día.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Porque mis lomos están llenos de irritación, y no hay sanidad en mi carne.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Estoy debilitado y molido en gran manera; bramo á causa de la conmoción de mi corazón.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Señor, delante de ti están todos mis deseos; y mi suspiro no te es oculto.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mi corazón está acongojado, hame dejado mi vigor; y aun la misma luz de mis ojos no está conmigo.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Mis amigos y mis compañeros se quitaron de delante de mi plaga; y mis cercanos se pusieron lejos.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Y los que buscaban mi alma armaron lazos; y los que procuraban mi mal hablaban iniquidades, y meditaban fraudes todo el día.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Mas yo, como [si fuera] sordo, no oía; [y estaba] como un mudo, [que] no abre su boca.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Fuí pues como un hombre que no oye, y que en su boca no tiene reprensiones.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Porque á ti, oh Jehová, esperé yo: tú responderás, Jehová Dios mío.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Porque dije: Que no se alegren de mí: cuando mi pie resbalaba, sobre mí se engrandecían.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Empero yo estoy á pique de claudicar, y mi dolor está delante de mí continuamente.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Por tanto denunciaré mi maldad; congojaréme por mi pecado.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Porque mis enemigos están vivos [y] fuertes: y hanse aumentado los que me aborrecen sin causa:
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Y pagando mal por bien me son contrarios, por seguir yo lo bueno.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
No me desampares, oh Jehová: Dios mío, no te alejes de mí.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Apresúrate á ayudarme, oh Señor, mi salud.
