Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Господе! Немој ме карати у гневу свом, нити ме наказити у јарости својој.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Јер стреле Твоје устрелише ме, и рука ме Твоја тишти.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Нема здравог места на телу мом од гнева Твог; нема мира у костима мојим од греха мог.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Јер безакоња моја изађоше врх главе моје, као тешко бреме отежаше ми.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Усмрдеше се и загнојише се ране моје од безумља мог.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Згрчио сам се и погурио веома, сав дан идем сетан;
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Јер сам изнутра пун огња, и нема здравог места на телу мом.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Изнемогох и веома ослабих, ричем од трзања срца свог.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Господе! Пред Тобом су све жеље моје, и уздисање моје није од Тебе сакривено.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Срце моје јако куца, остави ме снага моја, и вид очију мојих, ни њега ми нема.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Другови моји и пријатељи моји видећи ране моје одступише, далеко стоје ближњи моји.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Који траже душу моју намештају замку, и који су ми злу ради, говоре о погибли и по сав дан мисле о превари.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
А ја као глув не чујем и као нем који не отвара уста своја.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Ја сам као човек који не чује или нема у устима својим правдања.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Јер Тебе, Господе, чекам, Ти одговарај за мене, Господе, Боже мој!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Јер рекох: Да ми се не свете, и да се не размећу нада мном, кад се спотакне нога моја.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Јер сам готов пасти, и туга је моја свагда са мном.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Признајем кривицу своју, и тужим ради греха свог.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Непријатељи моји живе, јаки су, и сила их има што ме ненавиде на правди.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Који ми враћају зло за добро, непријатељи су ми зато што сам пристао за добрим.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Немој ме оставити, Господе, Боже мој! Немој се удаљити од мене.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Похитај у помоћ мени, Господе, Спаситељу мој!
