Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Psalmus David, in recordationem sabbati. Domine ne in furore tuo arguas me, neque in ira tua corripias me.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Quoniam sagittae tuae infixae sunt mihi: et confirmasti super me manum tuam.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Non est sanitas in carne mea a facie irae tuae: non est pax ossibus meis a facie peccatorum meorum.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Quoniam iniquitates meae supergressae sunt caput meum: et sicut onus grave gravatae sunt super me.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Putruerunt et corruptae sunt cicatrices meae, a facie insipientiae meae.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Miser factus sum, et curvatus sum usque in finem: tota die contristatus ingrediebar.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Quoniam lumbi mei impleti sunt illusionibus: et non est sanitas in carne mea.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Afflictus sum, et humiliatus sum nimis: rugiebam a gemitu cordis mei.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Domine, ante te omne desiderium meum: et gemitus meus a te non est absconditus.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Cor meum conturbatum est, dereliquit me virtus mea: et lumen oculorum meorum, et ipsum non est mecum.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Amici mei et proximi mei adversum me appropinquaverunt, et steterunt. Et qui iuxta me erant, de longe steterunt: et vim faciebant qui quaerebant animam meam.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Et qui inquirebant mala mihi, locuti sunt vanitates: et dolos tota die meditabantur.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Ego autem tamquam surdus non audiebam: et sicut mutus non aperiens os suum.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Et factus sum sicut homo non audiens: et non habens in ore suo redargutiones.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Quoniam in te Domine speravi: tu exaudies me Domine Deus meus.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Quia dixi: Nequando supergaudeant mihi inimici mei: et dum commoventur pedes mei, super me magna locuti sunt.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Quoniam ego in flagella paratus sum: et dolor meus in conspectu meo semper.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Quoniam iniquitatem meam annunciabo: et cogitabo pro peccato meo.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Inimici autem mei vivunt, et confirmati sunt super me: et multiplicati sunt qui oderunt me inique.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Qui retribuunt mala pro bonis, detrahebant mihi: quoniam sequebar bonitatem.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne derelinquas me Domine Deus meus: ne discesseris a me.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Intende in adiutorium meum, Domine Deus salutis meae.
