Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Psalmus David, in rememorationem de sabbato. [Domine, ne in furore tuo arguas me, neque in ira tua corripias me:
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
quoniam sagittæ tuæ infixæ sunt mihi, et confirmasti super me manum tuam.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Non est sanitas in carne mea, a facie iræ tuæ; non est pax ossibus meis, a facie peccatorum meorum:
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
quoniam iniquitates meæ supergressæ sunt caput meum, et sicut onus grave gravatæ sunt super me.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Putruerunt et corruptæ sunt cicatrices meæ, a facie insipientiæ meæ.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Miser factus sum et curvatus sum usque in finem; tota die contristatus ingrediebar.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Quoniam lumbi mei impleti sunt illusionibus, et non est sanitas in carne mea.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Afflictus sum, et humiliatus sum nimis; rugiebam a gemitu cordis mei.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Domine, ante te omne desiderium meum, et gemitus meus a te non est absconditus.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Cor meum conturbatum est; dereliquit me virtus mea, et lumen oculorum meorum, et ipsum non est mecum.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Amici mei et proximi mei adversum me appropinquaverunt, et steterunt; et qui juxta me erant, de longe steterunt: et vim faciebant qui quærebant animam meam.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Et qui inquirebant mala mihi, locuti sunt vanitates, et dolos tota die meditabantur.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Ego autem, tamquam surdus, non audiebam; et sicut mutus non aperiens os suum.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Et factus sum sicut homo non audiens, et non habens in ore suo redargutiones.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Quoniam in te, Domine, speravi; tu exaudies me, Domine Deus meus.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Quia dixi: Nequando supergaudeant mihi inimici mei; et dum commoventur pedes mei, super me magna locuti sunt.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Quoniam ego in flagella paratus sum, et dolor meus in conspectu meo semper.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Quoniam iniquitatem meam annuntiabo, et cogitabo pro peccato meo.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Inimici autem mei vivunt, et confirmati sunt super me: et multiplicati sunt qui oderunt me inique.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Qui retribuunt mala pro bonis detrahebant mihi, quoniam sequebar bonitatem.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne derelinquas me, Domine Deus meus; ne discesseris a me.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Intende in adjutorium meum, Domine Deus salutis meæ.]
