Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Dávid zsoltára emlékeztetőül. Uram, haragodban ne fenyíts meg engem; felgerjedésedben ne ostorozz meg engem!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Mert nyilaid belém akadtak, és kezed rám nehezült.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Nincs épség testemben a te haragodtól; nincs békesség csontjaimban vétkeim miatt.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Mert bűneim elborítják fejemet; súlyos teherként, erőm felett.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Megsenyvedtek, megbűzhödtek sebeim oktalanságom miatt.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Lehorgadtam, meggörbedtem nagyon; naponta szomorúan járok.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Mert derekam megtelt gyulladással, és testemben semmi ép sincsen.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Erőtlen és összetört vagyok nagyon, s szívem keserűsége miatt jajgatok.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Uram, előtted van minden kívánságom, és nincs előled elrejtve az én nyögésem!
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Szívem dobogva ver, elhágy erőm, s szemem világa – az sincs már velem.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Szeretteim és barátaim félreállanak csapásomban; rokonaim pedig messze állanak.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
De tőrt vetnek, a kik életemre törnek, és a kik bajomra törnek; hitványságokat beszélnek, és csalárdságot koholnak mindennap.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
De én, mint a siket, nem hallok, és olyan vagyok, mint a néma, a ki nem nyitja föl száját.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
És olyanná lettem, mint az, a ki nem hall, és szájában nincsen ellenmondás.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Mert téged vártalak Uram, te hallgass meg Uram, Istenem!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Mert azt gondolom: csak ne örülnének rajtam; mikor lábam ingott, hatalmaskodtak ellenem!
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
És bizony közel vagyok az eleséshez, és bánatom mindig előttem van.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Sőt bevallom bűneimet, bánkódom vétkem miatt.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
De ellenségeim élnek, erősödnek; megsokasodtak hazug gyűlölőim,
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
És a kik jóért roszszal fizetnek; ellenem törnek, a miért én jóra törekszem.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne hagyj el Uram Istenem, ne távolodjál el tőlem!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Siess segítségemre, oh Uram, én szabadítóm!
