Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Ein Psalm Davids. Zum Gedächtnis. Jehovah, strafe mich nicht in Deiner Entrüstung, und züchtige mich nicht in Deinem Grimm.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Denn Deine Pfeile fahren auf mich nieder, und Deine Hand fährt nieder auf mich.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Nichts Gesundes ist an meinem Fleisch ob Deinem Unwillen, und kein Frieden in meinen Gebeinen ob meiner Sünde.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Denn meine Missetaten gehen über mein Haupt. Wie eine schwere Last sind sie zu schwer für mich.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Es stinken eiternd meine Striemen ob meiner Narrheit.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Ich bin gekrümmt und gar sehr niedergebeugt, düster gehe ich einher den ganzen Tag.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Denn meine Lenden sind voll Feuerbrands, und nichts Gesundes ist an meinem Fleisch.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Erstarrt bin ich, und sehr zerstoßen, ich brülle vor dem Grollen meines Herzens.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
O Herr, vor Dir ist all mein Sehnen, und mein Seufzen ist Dir nicht verborgen.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mein Herz pocht, meine Kraft verläßt mich, und meiner Augen Licht, auch das ist nicht mehr bei mir.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Meine Lieben und Genossen stehen meiner Plage gegenüber und meine Nächsten stehen von ferne.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Und die mir nach der Seele trachten, legen Fallstricke, und die mein Übel suchen, reden Unheil und sinnen auf Trug den ganzen Tag.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Ich aber, wie ein Tauber, höre nicht, und wie ein Stummer, der seinen Mund nicht öffnet.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Und ich bin wie ein Mann, der nicht hört und keine Strafrede in seinem Munde hat.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Denn auf Dich, Jehovah, warte ich, Du wirst mir antworten, Herr, mein Gott.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Denn ich spreche: Laß sie nicht fröhlich sein über mich. Wenn mein Fuß wankt, machen sie sich groß wider mich.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Denn ich bin zum Sturze bereit, und mein Schmerz ist beständig vor mir.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Denn ich sage an meine Missetat, und härme mich ob meiner Sünde.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Und meine Feinde sind am Leben, sie sind mächtig, und viel sind derer, die mich fälschlich hassen,
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Und welche Böses mir um Gutes vergelten, die sich wider mich setzen, weil ich dem Guten nachsetze.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Verlasse mich nicht, Jehovah, mein Gott. Sei nicht fern von mir.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Stehe mir schleunig bei, Herr, mein Heil!
