Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Ein Psalm Davids. Zum Gedächtnis. HERR, strafe mich nicht in deinem Zorn, züchtige mich nicht in deinem Grimm;
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
denn deine Pfeile haben mich getroffen, und deine Hand liegt schwer auf mir.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Es ist nichts Unversehrtes an meinem Fleisch vor deinem Zorn, kein Friede in meinen Gebeinen wegen meiner Sünde.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Denn meine Schulden gehen über mein Haupt; wie eine schwere Last sind sie mir zu schwer geworden.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Meine Wunden stinken und eitern von meiner Torheit.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Ich bin tief gebeugt und niedergedrückt; ich gehe traurig einher den ganzen Tag;
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
denn meine Lenden sind ganz entzündet, und es ist nichts Gesundes an meinem Fleisch.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Ich bin ganz kraftlos und zermalmt; ich heule vor Unruhe meines Herzens.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
O Herr, mein ganzes Verlangen sei dir vorgelegt, und mein Seufzen sei dir nicht verborgen!
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mein Herz pocht heftig, meine Kraft hat mich verlassen, und das Licht meiner Augen ist nicht bei mir.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Meine Lieben und Freunde treten beiseite wegen meiner Plage, und meine Nächsten stehen von ferne;
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
die aber, welche mir nach dem Leben trachten, legen mir Schlingen, und die mein Unglück suchen, besprechen meinen Untergang und ersinnen Lügen den ganzen Tag.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Ich aber bin wie ein Tauber und höre nichts, und wie ein Stummer, der seinen Mund nicht auftut.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Und ich bin wie einer, der nichts hört, und in dessen Mund kein Widerspruch ist.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Denn auf dich, HERR, hoffe ich; du wirst antworten, Herr, mein Gott!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Denn wenn ich redete, wie würden sie sich über mich freuen! Wenn mein Fuß ins Wanken geriete, wie würden sie frohlocken über mich!
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Denn ich bin nahe daran zu fallen, und mein Schmerz ist immerdar vor mir.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Denn ich bekenne meine Schuld und bin bekümmert wegen meiner Sünde.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Aber die mich grundlos befeinden, sind mächtig, und derer, die mich unter falschem Vorwand hassen, sind viele.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Die mir Gutes mit Bösem vergelten, sind mir feind, weil ich dem Guten nachjage.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Verlaß mich nicht, o HERR! Mein Gott, sei nicht fern von mir!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Eile mir zu helfen, o Herr, mein Heil!
