Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Ein Psalm von David, bei Darbringung des Duftopfers. HERR, nicht in deinem Zorne strafe mich,
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Denn deine Pfeile sind in mich eingedrungen, und deine Hand liegt schwer auf mir:
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
nichts ist gesund an meinem Leib ob deinem Zürnen, nichts heil an meinen Gliedern ob meiner Sünde.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Denn meine Missetaten schlagen mir über dem Haupt zusammen; wie eine schwere Last sind sie mir zu schwer geworden.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Es faulen, es eitern meine Wunden infolge meiner Torheit.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Ich bin gekrümmt, tief niedergebeugt; den ganzen Tag geh’ ich trauernd einher;
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
denn meine Lenden sind voll von Entzündung, und nichts ist unversehrt an meinem Leibe.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Erschöpft bin ich und ganz zerschlagen, ich schreie auf infolge des Stöhnens meines Herzens.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
O Allherr, all mein Verlangen ist dir bekannt, und meine Seufzer sind dir nicht verborgen.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mein Herz pocht stürmisch, meine Kraft hat mich verlassen, und das Licht meiner Augen, auch das ist dahin!
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Meine Freunde und Genossen stehn abseits von meinem Elend, und meine nächsten Verwandten halten sich fern.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Die nach dem Leben mir trachten, legen mir Schlingen, und die mein Unglück suchen, verabreden Unheil und sinnen auf Trug den ganzen Tag.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Doch ich bin wie ein Tauber, höre es nicht, und bin wie ein Stummer, der den Mund nicht auftut;
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
ja, ich bin wie einer, der nicht hören kann und in dessen Mund keine Widerrede ist;
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
denn auf dich, HERR, warte ich: du wirst antworten, o Allherr, mein Gott;
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
denn ich sage: »Daß sie nur nicht über mich frohlocken, nur nicht beim Wanken meines Fußes gegen mich großtun!«
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Denn nahe bin ich am Zusammenbrechen, und mein Schmerz ist mir allezeit gegenwärtig.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Ach! Ich bekenne meine Schuld, bin bekümmert ob meiner Sünde!
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Dagegen die ohne Grund mich befeinden, sind stark, und zahlreich sind, die ohn’ Ursach’ mich hassen,
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
und solche, die mir Gutes mit Bösem vergelten, sind meine Widersacher, weil fest am Guten ich halte.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Verlaß mich nicht, o HERR, mein Gott, sei nicht ferne von mir!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Eile zu meinem Schutz herbei, o Allherr, meine Rettung!
