Žalmy 38

1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

Ein Psalm Davids zum Gedächtnis. HERR, strafe mich nicht in deinem Zorn und züchtige mich nicht in deinem Grimm!

2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Denn deine Pfeile stecken in mir, und deine Hand drücket mich.

3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

Es ist nichts Gesundes an meinem Leibe vor deinem Dräuen, und ist kein Friede in meinen Gebeinen vor meiner Sünde.

4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

Denn meine Sünden gehen über mein Haupt, wie eine schwere Last sind sie mir zu schwer worden.

5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

Meine Wunden stinken und eitern vor meiner Torheit.

6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

Ich gehe krumm und sehr gebückt; den ganzen Tag gehe ich traurig.

7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

Denn meine Lenden verdorren ganz, und ist nichts Gesundes an meinem Leibe.

8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

Es ist mit mir gar anders und bin sehr zerstoßen. Ich heule vor Unruhe meines Herzens.

9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

HERR, vor dir ist alle meine Begierde und mein Seufzen ist dir nicht verborgen.

10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

Mein Herz bebet, meine Kraft hat mich verlassen, und das Licht meiner Augen ist nicht bei mir.

11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

Meine Lieben und Freunde stehen gegen mich und scheuen meine Plage, und meine Nächsten treten ferne.

12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

Und die mir nach der Seele stehen, stellen mir; und die mir übel wollen, reden, wie sie Schaden tun wollen, und gehen mit eitel Listen um.

13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

Ich aber muß sein wie ein Tauber und nicht hören, und wie ein Stummer, der seinen Mund nicht auftut.

14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

Und muß sein wie einer, der nicht höret und der keine Widerrede in seinem Munde hat.

15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

Aber ich harre, HERR, auf dich; du, HERR, mein Gott, wirst erhören.

16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

Denn ich denke, daß sie ja sich nicht über mich freuen. Wenn mein Fuß wankete; würden sie sich hoch rühmen wider mich.

17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

Denn ich bin zu Leiden gemacht, und mein Schmerz ist immer vor mir.

18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

Denn ich zeige meine Missetat an und sorge für meine Sünde.

19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

Aber meine Feinde leben und sind mächtig; die mich unbillig hassen, sind groß.

20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

Und die mir Arges tun um Gutes, setzen sich wider mich, darum daß ich ob dem Guten halte.

21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

Verlaß mich nicht, HERR, mein Gott; sei nicht ferne von mir!

22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.