Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Ein Psalm Davids, um in Erinnerung zu bringen. Jahwe, nicht in deinem Zorne strafe mich und nicht in deinem Grimme züchtige mich!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Denn deine Pfeile haben sich in mich herabgesenkt, und deine Hand fuhr herab auf mich.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
An meinem Leibe blieb nichts unversehrt infolge deines Grimms, nichts heil an meinen Gebeinen infolge meiner Sünde.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Denn meine Verschuldungen gehen über mein Haupt; wie eine schwere Last sind sie mir zu schwer.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Es stinken, es eitern meine Beulen infolge meiner Thorheit.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Ich bin überaus gekrümmt, gebeugt; immerfort gehe ich trauernd einher.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Denn meine Lenden sind voll Brand, und an meinem Leibe blieb nichts unversehrt.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Ich bin überaus erstarrt und zerschlagen; ich stöhne lauter, als ein Löwe brüllt.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
O Herr, all' mein Begehren ist dir offenbar, und mein Seufzen ist dir nicht verborgen.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mein Herz pocht heftig, meine Kraft hat mich verlassen; selbst meiner Augen Licht ist nicht bei mir.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Die mich liebten und mir freund waren, treten abseits bei meiner Pein, und die mir nahe standen, halten sich fern.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Und die mir nach dem Leben trachten, legten Schlingen, und die mein Unglück suchen, beschlossen Verderben und sinnen immerfort auf Trug.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Ich aber, gleich einem Tauben, höre nicht und bin wie ein Stummer, der seinen Mund nicht aufthut.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Ich ward wie einer, der nicht hört, in dessen Munde keine Widerrede ist.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Denn auf dich, Jahwe, habe ich geharrt; du wirst erhören, Herr, mein Gott.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Denn ich spreche: daß sie nur nicht über mich frohlocken! Da mein Fuß wankte, thaten sie groß wider mich.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Denn ich bin des Hinfallens gewärtig, und mein Schmerz verläßt mich nie.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Denn meine Schuld muß ich bekennen, gräme mich wegen meiner Sünde.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Aber zahlreich sind, die mich ohne Ursache anfeinden, und viel sind derer, die mich grundlos hassen.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Indem sie mir Gutes mit Bösem vergelten, befehden sie mich, dafür, daß ich dem Guten nachjage.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Verlaß mich nicht, Jahwe; mein Gott, sei nicht fern von mir!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Eile mir zu Hilfe, Herr, mein Heil!
