Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
[Ein Psalm von David zum Gedächtnis.] Jehova, strafe mich nicht in deinem Zorn, noch züchtige mich in deinem Grimm!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Denn deine Pfeile sind in mich eingedrungen, und deine Hand hat sich auf mich herabgesenkt.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Nichts Heiles ist an meinem Fleische wegen deines Zürnens, kein Frieden [O. nichts Unversehrtes] in meinen Gebeinen wegen meiner Sünde.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Denn meine Ungerechtigkeiten sind über mein Haupt gegangen, wie eine schwere Last sind sie zu schwer für mich.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Es stinken, es eitern meine Wunden wegen meiner Torheit.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Ich bin gekrümmt, über die Maßen gebeugt; den ganzen Tag gehe ich trauernd einher.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Denn voll Brand sind meine Lenden, und nichts Heiles ist an meinem Fleische.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Ich bin ermattet und über die Maßen zerschlagen, ich heule vor Gestöhn meines Herzens.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Herr, vor dir ist all mein Begehr, und mein Seufzen ist nicht vor dir verborgen.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mein Herz pocht, verlassen hat mich meine Kraft; und das Licht meiner Augen, auch das ist nicht bei mir.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Meine Lieben und meine Genossen stehen fernab von meiner Plage, und meine Verwandten stehen von ferne.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Und die nach meinem Leben trachten, legen mir Schlingen; und die mein Unglück suchen, reden von Schadentun [O. Verderben] und sinnen auf [O. sprechen] Trug den ganzen Tag.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Ich aber, wie ein Tauber, höre nicht, und bin wie ein Stummer, der seinen Mund nicht auftut.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Und ich bin wie ein Mann, der nicht hört, und in dessen Munde keine Gegenreden [O. Rechtfertigungsgründe] sind.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Denn auf dich, Jehova, harre ich; du, du wirst antworten, Herr, mein Gott.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Denn ich sprach: Daß sie sich nicht über mich freuen! beim Wanken meines Fußes tun sie groß wider mich. [O. die beim Wanken meines Fußes wider mich großtun]
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Denn ich bin nahe daran zu hinken, [O. zu fallen] und mein Schmerz ist beständig vor mir.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Denn ich tue kund meine Ungerechtigkeit; ich bin bekümmert wegen meiner Sünde.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Meine Feinde aber leben, sind stark, [O. zahlreich] und viele sind derer, die ohne Grund mich hassen;
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Und Böses für Gutes vergeltend, feinden sie mich an, weil ich dem Guten nachjage.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Verlaß mich nicht, Jehova; mein Gott, sei nicht fern von mir!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Eile zu meiner Hülfe, Herr, meine Rettung!
