Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Ein Psalm Davids. Zum Bekennen (der Sünde).
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Jahwe, strafe mich nicht in deinem Zorn / Und züchtige mich nicht in deinem Grimm!
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Denn deine Pfeile haben mich getroffen, / Und deine Hand liegt schwer auf mir.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Nichts Gesundes ist an meinem Leib ob deines Grolls, / Nichts Heiles in meinem Gebein ob meiner Sünde.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Denn meine Schuld geht über mein Haupt, / Wie schwere Last ist sie mir zu schwer.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Es stinken, es eitern meine Wunden / Um meiner Torheit willen.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Ich bin gekrümmt, bin sehr gebeugt, / Den ganzen Tag geh ich traurig einher.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Denn meine Lenden sind voll Brand, / Nichts Heiles ist an meinem Leib.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Ohnmächtig bin ich, ganz zerschlagen, / Ich schrei vor dem Schmerz, der in mir tobt.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
O Herr, du kennst all mein Verlangen, / Mein Seufzen ist dir nicht verborgen.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Mein Herz pocht laut, meine Kraft ist weg, / Und das Licht meiner Augen, auch das ist dahin!
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Meine Lieben und Freunde stehn fern meiner Pein, / Weit weg treten meine Verwandten.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Es legen Schlingen, die mir nach dem Leben trachten; / Die mein Unglück wünschen, beschließen Verderben / Und haben allzeit Tücke im Sinn.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Ich aber höre es nicht, als wäre ich taub, / Ich bin wie ein Stummer, der seinen Mund nicht öffnet.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Ich bin wie ein Mann, der nicht hören kann, / In dessen Mund keine Widerrede.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Denn auf dich, o Jahwe, harr ich, / Du wirst mich erhören, o Herr, mein Gott.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Denn ich spreche: "Laß sie mein sich nicht freun, / Wenn mein Fuß wankt, nicht wider mich großtun."
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Ich bin ja nahe dem Fallen, / Und mein Kummer verläßt mich nie.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Denn meine Missetat mache ich kund, / Ich härme mich ob meiner Sünde.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Meine Feinde aber strotzen von Lebenskraft, / Und zahlreich sind, die mich grundlos hassen.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Sie vergelten mir Gutes mit Bösem, / Sie feinden mich an, weil ich Gutes erstrebe.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Verlaß mich nicht, o Jahwe! / Mein Gott, sei nicht ferne von mir! Eile, mir beizustehn, / Herr, meine Hilfe!
