Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Psaume de David. — Pour servir de mémorial. Éternel, ne me châtie pas, dans ta colère. Et ne me punis pas, dans ton courroux!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Car tes flèches m'ont atteint, Et ta main s'est appesantie sur moi.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Ton courroux n'a épargné aucune partie de mon corps; Mon péché ne laisse aucun répit à mon corps.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Car mes iniquités s'élèvent au-dessus de ma tête; Elles sont comme un lourd fardeau, trop pesant pour moi.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Mes plaies sont fétides et purulentes, A cause de mes égarements.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Je suis courbé, abattu jusqu'au dernier point; Je marche en habit de deuil tout le jour.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Un feu ardent consume mes reins; Aucune partie de mon corps n'a été épargnée.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Je suis accablé et tout brisé; Je rugis dans le frémissement de mon coeur.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Seigneur, tous mes désirs sont devant toi, Et mes soupirs ne te sont point cachés.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mon coeur palpite, ma force m'abandonne, Et la lumière même de mes yeux me fait défaut.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Mes amis, mes compagnons s'éloignent de ma plaie, Et mes proches se tiennent à distance.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Ceux qui en veulent à ma vie me tendent des pièges; Ceux qui cherchent ma perte tiennent des propos meurtriers; Ils ne songent qu'à dresser contre moi leurs embûches.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Mais moi, comme un sourd, je n'entends pas; Comme un muet, je n'ouvre pas la bouche.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Je suis comme un homme qui n'entend pas. Et qui n'a point de réplique sur les lèvres.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
C'est en toi, ô Éternel, que je mets mon espérance: Tu m'exauceras, ô Seigneur, mon Dieu!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
J'ai dit: Ne permets pas qu'ils triomphent à mon sujet. Ceux qui me traitent avec mépris, quand mon pied chancelle!
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Car je suis près de tomber. Et ma douleur est toujours devant moi.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Je confesse mon iniquité; Je suis dans la crainte, à cause de mon péché.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Cependant, mes ennemis sont pleins de vie et de force; Ceux qui me haïssent sans motif sont nombreux,
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Et, me rendant le mal pour le bien. Ils se font mes adversaires, parce que je m'attache au bien.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne m'abandonne pas, ô Éternel! Mon Dieu, ne t'éloigne pas de moi!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Hâte-toi, viens à mon secours. Seigneur, toi qui es ma délivrance!
