Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Cantique de David. Pour souvenir. Éternel, en ton courroux ne me châtie pas! et en ta colère ne me punis pas!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Car tes flèches sont tombées sur moi, et sur moi tu as fait main basse.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Ta fureur n'a rien épargné en mon corps, et mon péché a enlevé toute santé à mes os.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Car mes misères s'élèvent plus haut que ma tête, comme un lourd fardeau, par leur poids elles m'accablent.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Mes plaies sont fétides et purulentes, par l'effet de ma folie.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Je suis courbé, affaissé au dernier degré; incessamment je vais menant deuil;
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
car un feu remplit mes entrailles, et il n'y a plus de santé dans mon corps.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Je suis tout défaillant, tout brisé, un rugissement sort de mon cœur en tourmente…
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Seigneur, tu connais tous mes désirs, et mes soupirs ne te sont point cachés;
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
mon cœur palpite, ma force m'abandonne, et mes yeux mêmes me refusent la vue du jour.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Mes amis et mes frères s'arrêtent à l'aspect de ma plaie, et mes proches se tiennent à distance.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Ceux qui en veulent à ma vie, tendent leurs pièges, et ceux qui cherchent ma perte, parlent de ruine, et tout le jour ils songent à des ruses.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Mais moi, tel qu'un sourd, je n'entends pas, et, tel qu'un muet, je n'ouvre pas la bouche;
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
je suis comme un homme privé de l'ouïe, et dans la bouche duquel il n'y a point de réplique.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Car c'est en toi, Éternel, que j'espère; tu m'exauceras, Seigneur, mon Dieu!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Car je dis: Ne permets pas que j'excite leur joie! Dès que mon pied bronche, je vois leur triomphe.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Car je suis toujours près de faillir, et mes regrets douloureux sont toujours là, devant moi;
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
car je confesse mes manquements, et mon péché me rend inquiet.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Cependant mes ennemis sont vivants et forts, ils sont en nombre ceux qui me haïssent sans cause.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Me rendant le mal pour le bien, ils me sont hostiles, parce que je cherche le bien.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne m'abandonne pas, Éternel! Mon Dieu, ne t'éloigne pas de moi!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Accours à mon aide, ô Dieu, mon Sauveur!
