Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Psaume de David, pour réduire en mémoire. Eternel, ne me reprends point en ta colère, et ne me châtie point en ta fureur.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Car tes flèches sont entrées en moi, et ta main s'est appesantie sur moi.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Il n'y a rien d'entier en ma chair, à cause de ton indignation; ni de repos dans mes os, à cause de mon péché.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Car mes iniquités ont surmonté ma tête, elles se sont appesanties comme un pesant fardeau, au-delà de mes forces.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Mes plaies sont pourries [et] coulent, à cause de ma folie.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Je suis courbé et penché outre mesure; je marche en deuil tout le jour.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Car mes aines sont remplies d'inflammation, et dans ma chair il [n'y a] rien d'entier.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Je suis affaibli et tout brisé, je rugis du grand frémissement de mon cœur.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Seigneur, tout mon désir est devant toi, et mon gémissement ne t'est point caché.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mon cœur est agité çà et là, ma force m'a abandonné, et la clarté aussi de mes yeux: même ils ne sont plus avec moi.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Ceux qui m'aiment, et même mes intimes amis, se tiennent loin de ma plaie, et mes proches se tiennent loin de [moi].
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Et ceux qui cherchent ma vie, m'ont tendu des filets, et ceux qui cherchent ma perte, parlent de calamités, et songent des tromperies tout le jour.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Mais moi je n'entends non plus qu'un sourd, et je suis comme un muet qui n'ouvre point sa bouche.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Je suis, dis-je, comme un homme qui n'entend point, et qui n'a point de réplique en sa bouche.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Puisque je me suis attendu à toi, ô Eternel, tu me répondras, Seigneur mon Dieu!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Car j'ai dit: [Il faut prendre garde] qu'ils ne triomphent de moi: quand mon pied glisse, ils s'élèvent contre moi.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Quand je suis prêt à clocher; et que ma douleur est continuellement devant moi;
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Quand je déclare mon iniquité [et] que je suis en peine pour mon péché.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Cependant mes ennemis, qui sont vivants, se renforcent, et ceux qui me haïssent à tort se multiplient.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Et ceux qui me rendent le mal pour le bien, me sont contraires, parce que je recherche le bien.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Eternel, ne m'abandonne point; mon Dieu! ne t'éloigne point de moi.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Hâte-toi de venir à mon secours, Seigneur, qui es ma délivrance.
