Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Psaume de David. Pour souvenir. Éternel! Ne me punis pas dans ta colère, Et ne me châtie pas dans ta fureur.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Car tes flèches m’ont atteint, Et ta main s’est appesantie sur moi.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Il n’y a rien de sain dans ma chair à cause de ta colère, Il n’y a plus de vigueur dans mes os à cause de mon péché.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Car mes iniquités s’élèvent au-dessus de ma tête; Comme un lourd fardeau, elles sont trop pesantes pour moi.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Mes plaies sont infectes et purulentes, Par l’effet de ma folie.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Je suis courbé, abattu au dernier point; Tout le jour je marche dans la tristesse.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Car un mal brûlant dévore mes entrailles, Et il n’y a rien de sain dans ma chair.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Je suis sans force, entièrement brisé; Le trouble de mon cœur m’arrache des gémissements.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Seigneur! Tous mes désirs sont devant toi, Et mes soupirs ne te sont point cachés.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mon cœur est agité, ma force m’abandonne, Et la lumière de mes yeux n’est plus même avec moi.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Mes amis et mes connaissances s’éloignent de ma plaie, Et mes proches se tiennent à l’écart.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Ceux qui en veulent à ma vie tendent leurs pièges; Ceux qui cherchent mon malheur disent des méchancetés, Et méditent tout le jour des tromperies.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Et moi, je suis comme un sourd, je n’entends pas; Je suis comme un muet, qui n’ouvre pas la bouche.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Je suis comme un homme qui n’entend pas, Et dans la bouche duquel il n’y a point de réplique.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Éternel! C’est en toi que j’espère; Tu répondras, Seigneur, mon Dieu!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Car je dis: Ne permets pas qu’ils se réjouissent à mon sujet, Qu’ils s’élèvent contre moi, si mon pied chancelle!
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Car je suis près de tomber, Et ma douleur est toujours devant moi.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Car je reconnais mon iniquité, Je suis dans la crainte à cause de mon péché.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Et mes ennemis sont pleins de vie, pleins de force; Ceux qui me haïssent sans cause sont nombreux.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Ils me rendent le mal pour le bien; Ils sont mes adversaires, parce que je recherche le bien.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne m’abandonne pas, Éternel! Mon Dieu, ne t’éloigne pas de moi!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Viens en hâte à mon secours, Seigneur, mon salut!
