Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Psaume de David. Pour la Commémoration. Eternel, ne me réprimande pas dans ton irritation, ne me châtie pas dans ton courroux.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Car tes flèches m’ont transpercé, et ta main s’est appesantie sur moi.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Ta colère n’a laissé rien d’intact dans mon corps, mes péchés ont banni la paix de mes membres.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Car mes fautes ont monté par-dessus ma tête; comme un gros poids, elles pèsent lourdement sur moi.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Mes plaies sont fétides, putréfiées, par suite de mon égarement.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Je suis tordu, affaissé outre mesure; tout le temps, je marche voilé de tristesse,
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
car mes entrailles sont toutes malades d’inflammation; nulle partie saine en mon corps.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Je suis épuisé, abattu au dernier point, je pousse des cris dans la violente agitation de mon cœur.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Seigneur, tout ce que je souhaite t’est connu; mes soupirs ne t’échappent point.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mon cœur palpite violemment, ma vigueur m’a abandonné, même la lumière de mes yeux me fait défaut.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Mes amis, mes compagnons se tiennent à l’écart de mon mal, mes proches demeurent à distance.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Ceux qui en veulent à ma vie me dressent des embûches, ceux qui cherchent mon malheur disent des paroles meurtrières, méditent des perfidies toute la journée.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Pourtant, moi, tel un sourd, je n’entends point, je suis comme un muet qui n’ouvre pas la bouche.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Oui, je me comporte comme un homme qui n’entend pas, et qui n’a pas de répliques sur les lèvres.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
C’Est que je tourne mon attente vers toi; et, toi, tu m’exauceras, Seigneur, mon Dieu.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
C’Est que je me dis: "Ils pourraient se réjouir de moi, faire les fiers à mon endroit, en voyant chanceler mes pas!"
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Ne suis-je point désigné à la ruine? Mon mal n’est-il pas toujours là, sous mes yeux?
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Car il faut que je confesse mon iniquité; je suis alarmé de mon péché,
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
alors que mes ennemis ont une grande puissance de vie; nombreux sont ceux qui me haïssent sans cause,
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
et qui, rendant le mal pour le bien, me molestent pour me récompenser de poursuivre le bien.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne me délaisse pas, ô Eternel! Mon Dieu, ne te tiens pas éloigné de moi.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Hâte-toi de me secourir, Seigneur, qui es mon protecteur.
