Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Daavidin virsi; syntiä tunnustettaessa. Herra, älä rankaise minua vihassasi, älä kiivastuksessasi kurita minua.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Sillä sinun nuolesi ovat uponneet minuun, sinun kätesi painaa minua.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Ei ole lihassani tervettä paikkaa sinun vihastuksesi tähden eikä luissani rauhaa minun syntieni tähden.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Sillä minun pahat tekoni käyvät pääni ylitse, niinkuin raskas kuorma ne ovat minulle liian raskaat.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Minun haavani haisevat ja märkivät minun hulluuteni tähden.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Minä käyn kumarassa, aivan kyyryssä, kuljen murheellisena kaiken päivää.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Sillä minun lanteeni ovat polttoa täynnä, eikä ole lihassani tervettä paikkaa.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Minä olen voimaton ja peräti runneltu, minä parun sydämeni tuskassa.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Herra, sinun edessäsi on kaikki minun halajamiseni, eikä minun huokaukseni ole sinulta salassa.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Minun sydämeni värisee, minun voimani on minusta luopunut, minun silmieni valo-sekin on minulta mennyt.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Minun ystäväni ja läheiseni pysyvät syrjässä minun vitsauksestani, ja minun omaiseni seisovat kaukana.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Jotka minun henkeäni etsivät, ne virittävät pauloja; ja jotka minulle pahaa suovat, ne puhuvat turmion puheita ja miettivät petosta kaiket päivät.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Mutta minä olen kuin kuuro, en mitään kuule, kuin mykkä, joka ei suutansa avaa.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Minä olen kuin mies, joka ei mitään kuule ja jonka suussa ei vastausta ole.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Sillä sinua, Herra, minä odotan, sinä vastaat, Herra, minun Jumalani.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Minä sanon: älkööt iloitko minusta, älkööt ylvästelkö minua vastaan, kun jalkani horjuu.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Sillä minä olen kaatumaisillani, ja minun tuskani on aina edessäni;
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
sillä minä tunnustan pahat tekoni, murehdin syntieni tähden.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Mutta minun viholliseni elävät ja ovat väkevät, ja paljon on niitä, jotka minua syyttä vihaavat,
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
jotka hyvän pahalla palkitsevat ja vihaavat minua, koska minä hyvään pyrin.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Älä hylkää minua, Herra, minun Jumalani, älä ole kaukana minusta.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Riennä avukseni, Herra, minun pelastukseni.
