Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Davidin Psalmi muistoksi. Herra, älä rankaise minua vihassas, ja älä kurita minua hirmuisuudessas!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Sillä sinun nuoles ovat minuun kiinnitetyt, ja sinun kätes painaa minua.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Ei ole terveys minun ruumiissani, sinun uhkauksestas: ja ei ole rauhaa minun luissani, minun synteini tähden.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Sillä minun syntini käyvät pääni ylitse; niinkuin raskas kuorma ovat he ylen raskaaksi tulleet.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Minun haavani haisevat ja mätänevät minun hulluuteni tähden.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Minä käyn kymärässä ja kumarruksissa: yli päivää minä käyn murheissani.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Sillä minun kupeeni peräti kuivettuvat, ja ei ole mitään tervettä minun ruumiissani.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Minä olen ylen paljon runneltu ja lyöty rikki: minä myrisen minun sydämeni kivusta.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Herra, sinun edessäs on kaikki minun haluni, ja minun huokaukseni ei ole sinulta salattu.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Minun sydämeni värisee, minun voimani on minusta luopunut, ja minun silmäini valkeus ei ole minun tykönäni.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Minun ystäväni ja lähimmäiseni ovat kohdastansa minua vastaan, ja minun omaiseni seisovat kaukana.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Jotka minun sieluani etsivät, ne virittelevät paulat minun eteeni, ja jotka minulle pahaa suovat, ne puhuvat sulaa pahuutta, ja petosta joka päivä ajattelevat.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Mutta minun täytyy olla niinkuin kuuron, ja ei mitään kuuleman, ja niinkuin mykän, joka ei avaja suutansa,
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Ja minun täytyy olla niinkuin se, joka ei mitään kuule, ja jonka suussa ei ole vastausta.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Mutta minä odotan sinua, Herra; sinä, Herra, minun Jumalani, kuultelet minua.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Sillä minä ajattelen, ettei heidän suinkaan pidä minusta iloitseman: jos minun jalkani kompastuis, niin he kerskaisivat sangen paljon minusta.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Sillä minä olen tehty kärsimään, ja minun kipuni on alati minun edessäni.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Sillä minä julistan pahan tekoni, ja murehdin syntini tähden.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Mutta minun viholliseni elävät ja ovat väkevät: ne ovat suuret, jotka minua syyttömästi vihaavat.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Ja ne, jotka minulle maksavat pahalla hyvän, asettavat heitänsä minua vastaan, että minä hyvää noudatan.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Älä hylkää minua, Herra: minun Jumalani, älä ole kaukana minusta!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Riennä minua auttamaan, Herra, minun autuuteni!
