Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
`The salm of Dauid, to bythenke on the sabat. Lord, repreue thou not me in thi strong veniaunce; nether chastice thou me in thin ire.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
For thin arowis ben fitchid in me; and thou hast confermed thin hond on me.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Noon helthe is in my fleisch fro the face of thin ire; no pees is to my boonys fro the face of my synnes.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
For my wickidnessis ben goon ouer myn heed; as an heuy birthun, tho ben maad heuy on me.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Myn heelid woundis weren rotun, and ben brokun; fro the face of myn vnwisdom.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
I am maad a wretche, and Y am bowid doun til in to the ende; al dai Y entride sorewful.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
For my leendis ben fillid with scornyngis; and helthe is not in my fleisch.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
I am turmentid, and maad low ful greetli; Y roride for the weilyng of myn herte.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Lord, al my desire is bifor thee; and my weilyng is not hid fro thee.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Myn herte is disturblid in me, my vertu forsook me; and the liyt of myn iyen `forsook me, and it is not with me.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
My frendis and my neiyboris neiyiden; and stoden ayens me. And thei that weren bisidis me stoden afer;
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
and thei diden violence, that souyten my lijf. And thei that souyten yuels to me, spaken vanytees; and thouyten gilis al dai.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
But Y as a deef man herde not; and as a doumb man not openynge his mouth.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
And Y am maad as a man not herynge; and not hauynge repreuyngis in his mouth.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
For, Lord, Y hopide in thee; my Lord God, thou schalt here me.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
For Y seide, Lest ony tyme myn enemyes haue ioye on me; and the while my feet ben mouyd, thei spaken grete thingis on me.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
For Y am redi to betyngis; and my sorewe is euere in my siyt.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
For Y schal telle my wickidnesse; and Y schal thenke for my synne.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
But myn enemyes lyuen, and ben confermed on me; and thei ben multiplyed, that haten me wickidli.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Thei that yelden yuels for goodis, backbitiden me; for Y suede goodnesse.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
My Lord God, forsake thou not me; go thou not awei fro me.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Lord God of myn helthe; biholde thou in to myn help.
