Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
“A psalm of David. To bring to remembrance.” O LORD! rebuke me not in thy wrath, Nor chasten me in thy hot displeasure!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
For thine arrows have deeply pierced me, And thy hand hath been heavy upon me.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
There is no soundness in my flesh, because of thine anger; Nor rest in my bones, because of my sin.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
For my iniquities have gone over my head; Like a heavy burden, they are more than I can bear.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
My wounds putrefy and are loathsome on account of my folly.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
I am bent; I am bowed down greatly; I go mourning all the day long.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
For my loins are full of burning heat, And there is no soundness in my flesh.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
I am weakened and bruised exceedingly; I roar by reason of the disquietude of my heart.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
O Lord! thou knowest all my desire, And my groaning is not hidden from thee!
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
My heart panteth; my strength faileth me; The very light of my eyes is gone from me.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
My friends and acquaintance keep aloof from my woe, And my kinsmen stand afar off:
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
While they who seek my life lay snares for me; They who seek my hurt threaten destruction, And meditate deceit all the day long.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
But I, like a deaf man, hear not; And, like a dumb man, open not my mouth.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
I am like one who heareth nothing, And in whose mouth is no reply.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
For in thee, O LORD! do I put my trust; Thou wilt hear, O Lord, my God!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
For I have prayed, “Let them not rejoice over me; Let them not exult at the slipping of my feet!”
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
For I am ready to fall, And my pain doth never leave me;
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
For I confess my iniquity, And am troubled on account of my sin.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
But my enemies flourish and are strong; They who hate me without cause are multiplied.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
They who repay good with evil are my enemies, Because I follow that which is good.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Forsake me not, O LORD! O my God! be not far from me!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Make hast to mine aid, O Lord, my salvation!
