Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
“A psalm of David, to bring to remembrance.” O Lord, correct me not in thy wrath, nor chastise me in thy fury.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
For thy arrows have penetrated into me, and thy hand presseth down upon me.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
There is no soundness in my flesh because of thy indignation: there is no peace in my bones because of my sin.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
For my iniquities are passed over my head, as a heavy burden are they too heavy for me.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Foul, corrupt are my bruises because of my folly.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
I am bent double; I am bowed down to the utmost; all the day long I go about full of grief.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
For my loins are filled with a burning disease, and there is no soundness in my flesh.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
I am made faint and crushed to the utmost; I cry aloud because of the groaning of my heart.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Lord, before thee is all my longing; and my sighing is from thee not hidden.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
My heart is restless, my strength hath left me; and the light of my eyes—that also is no more with me.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
My lovers and my friends stand aloof from my plague; and my kinsmen stand afar off.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
They also that seek after my life lay snares; and they that wish for my mishap speak wicked falsehoods; and deceits do they devise all the day long.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
But I, as a deaf man, hear not; and I am as a dumb man that cannot open his mouth.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Thus am I as a man that heareth not, and in whose mouth are no words of defence.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
For in thee, O Lord, do I hope: thou wilt answer, O Lord my God.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
For I said, Perhaps they might rejoice over me: when my foot slippeth, they might magnify themselves over me.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
For I am prepared for [my] downfall, and my pain is continually before me.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
For I will tell of my iniquity; I will be grieved because of my sin.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
But my enemies are strong in life; and numerous are those that hate me wrongfully;
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
They also that repay [me] evil in lieu of good; they hate me bitterly because I pursue what is good.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Forsake me not, O Lord: O my God, be not far from me.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Make haste to help me, O Lord, my salvation.
