Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
A Psalm of David, to bring to remembrance. O LORD, rebuke me not in thy wrath: neither chasten me in thy hot displeasure.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
For thine arrows stick fast in me, and thy hand presseth me sore.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
[There is] no soundness in my flesh because of thine anger; neither [is there any] rest in my bones because of my sin.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
For mine iniquities are gone over mine head: as an heavy burden they are too heavy for me.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
My wounds stink [and] are corrupt because of my foolishness.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
I am troubled; I am bowed down greatly; I go mourning all the day long.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
For my loins are filled with a loathsome [disease: ] and [there is] no soundness in my flesh.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
I am feeble and sore broken: I have roared by reason of the disquietness of my heart.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Lord, all my desire [is] before thee; and my groaning is not hid from thee.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
My heart panteth, my strength faileth me: as for the light of mine eyes, it also is gone from me.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
My lovers and my friends stand aloof from my sore; and my kinsmen stand afar off.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
They also that seek after my life lay snares [for me: ] and they that seek my hurt speak mischievous things, and imagine deceits all the day long.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
But I, as a deaf [man], heard not; and [I was] as a dumb man [that] openeth not his mouth.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Thus I was as a man that heareth not, and in whose mouth [are] no reproofs.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
For in thee, O LORD, do I hope: thou wilt hear, O Lord my God.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
For I said, [Hear me], lest [otherwise] they should rejoice over me: when my foot slippeth, they magnify [themselves] against me.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
For I [am] ready to halt, and my sorrow [is] continually before me.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
For I will declare mine iniquity; I will be sorry for my sin.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
But mine enemies [are] lively, [and] they are strong: and they that hate me wrongfully are multiplied.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
They also that render evil for good are mine adversaries; because I follow [the thing that] good [is].
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Forsake me not, O LORD: O my God, be not far from me.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Make haste to help me, O Lord my salvation.
