Žalmy 38

1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

Psalam. Davidov. Za spomen. Jahve, u srdžbi svojoj nemoj ne karati, i nemoj me kazniti u svojemu gnjevu.

2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Strijele se tvoje u me zabodoše, ruka me tvoja teško pritisnu:

3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

na tijelu mi ništa zdravo nema zbog gnjeva tvog, od grijeha mojih mira mi nema kostima.

4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

Zloće moje glavu su mi nadišle, kao preteško breme tište me.

5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

Rane moje zaudaraju i gnjiju zbog bezumnosti moje.

6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

Pogurih se sav i zgrčih, povazdan lutam žalostan.

7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

Moji bokovi puni su ognjice, na tijelu mi ništa zdravo nema.

8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

Iscrpljen sam i satrven posve, stenjem od jecanja srca svojega.

9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

O Gospode, sve su mi želje pred tobom, i vapaji moji nisu ti skriveni.

10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

Srce mi udara silno, snaga me ostavlja i svjetlost vida očinjeg gasi se.

11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

Prijatelji i drugovi od rana mojih uzmakoše, i moji najbliži stoje daleko.

12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

Namještaju mi zamke oni koji mi život vrebaju, koji mi žele nesreću, propašću mi prijete i uvijek smišljaju prijevare.

13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

A ja sam kao gluh i ništa ne čujem i, kao nijem, usta ne otvaram.

14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

Postadoh k'o čovjek koji ne čuje i koji u ustima nema odgovora.

15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

Jer u tebe se, o Jahve, uzdam, ti ćeš me uslišati, Jahve, Bože moj!

16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

Rekoh: “Nek' se ne raduju nada mnom; kad mi noga posrne, nek' se ne uzdižu nada mnom!”

17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

Jer umalo ne propadoh, i moja je bol svagda preda mnom.

18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

Bezakonje svoje ja priznajem i pun sam žalosti zbog grijeha svojega.

19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

A koji su bez razloga protiv mene, moćni su, i mnogi su koji me mrze nepravedno.

20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

Za dobro zlom mi uzvraćaju, protive mi se što tražim dobro.

21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

O Jahve, ne ostavljaj me! Bože moj, ne udaljuj se od mene!

22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.

Požuri se meni u pomoć, Gospode, spase moj!