Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Давидов псалом, за спомен. Господи, в негодуванието Си не ме изобличавай, И в гнева Си не ме наказвай.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Защото стрелите ти се забиха в мене, И ръката Ти тежи на мене.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Няма здраве в месата ми поради Твоя гняв; Няма спокойствие в костите ми поради моя грях.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Защото беззаконията ми превишиха главата ми; Като тежък товар натегнаха на мене.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Смърдят и гноясват раните ми Поради безумието ми.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Превит съм и съвсем се сгърбих: Цял ден ходя нажален.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Защото всичките ми вътрешности са запалени, И няма здраве в месата ми.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Изнемощях и пре много съм смазан, Охкам поради безпокойствието на сърцето си.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Господи, известно е пред Тебе е всичкото ми желание, И стенанието ми не е скрито от Тебе.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Сърцето ми туптя, силата ми ме оставя, А светлината на очите ми, и тя не е в мене.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Приятелите ми и близките ми странят от язвите ми, И роднините ми стоят надалеч.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Също и ония, които искат живота ми, турят примки за мене; Ония, които желаят злото ми, говорят пакостни неща, И измислюват лъжи цял ден.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Но аз, като глух, не чувам, И съм като ням, който не отваря устата си.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Да! съм като човек, който не чува, В чиито уста няма изобличения.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Понеже на Тебе, Господи, се надявам, Ти ще отговориш, Господи Боже мой;
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Защото рекох: Да не тържествуват над мене, Да не се големеят над мене, когато се подхлъзне ногата ми.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Защото съм близо да падна, И скръбта ми е винаги пред мене;
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Понеже аз ще призная беззаконието си, Ще тъжа за греха си.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Но моите неприятели са пъргави и силни, И ония, които несправедливо ме мразят, се умножиха.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Също и ония, които въздават зло за добро, ми се противят Понеже следвам доброто.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Да ме не оставиш, Господи; Боже мой, да се не отделиш от мене.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Бързай да ми помогнеш, Господи, спасителю мой.
