Žalmy 37
1 Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
Psalmus ipsi David. Noli æmulari in malignantibus: neque zelaveris facientes iniquitatem.
2 Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
Quoniam tamquam fœnum velociter arescent: et quemadmodum olera herbarum cito decident.
3 Doufej v Hospodina, a
Spera in Domino, et fac bonitatem: et inhabita terram, et pasceris in divitiis eius.
4 Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
Delectare in Domino: et dabit tibi petitiones cordis tui.
5 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
Revela Domino viam tuam, et spera in eo: et ipse faciet.
6 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
Et educet quasi lumen iustitiam tuam: et iudicium tuum tamquam meridiem:
7 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
subditus esto Domino, et ora eum. Noli æmulari in eo, qui prosperatur in via sua: in homine faciente iniustitias.
8 Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
Desine ab ira, et derelinque furorem: noli æmulari ut maligneris.
9 Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
Quoniam qui malignantur, exterminabuntur: sustinentes autem Dominum, ipsi hereditabunt terram.
10 Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
Et adhuc pusillum, et non erit peccator: et quæres locum eius, et non invenies.
11 Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
Mansueti autem hereditabunt terram, et delectabuntur in multitudine pacis.
12 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
Observabit peccator iustum: et stridebit super eum dentibus suis.
13 Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
Dominus autem irridebit eum: quoniam prospicit quod veniet dies eius.
14 Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
Gladium evaginaverunt peccatores: intenderunt arcum suum. Ut deiiciant pauperem et inopem: ut trucident rectos corde.
15 Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
Gladius eorum intret in corda ipsorum: et arcus eorum confringatur.
16 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
Melius est modicum iusto, super divitias peccatorum multas.
17 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
Quoniam brachia peccatorum conterentur: confirmat autem iustos Dominus.
18 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
Novit Dominus dies immaculatorum: et hereditas eorum in æternum erit.
19 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
Non confundentur in tempore malo, et in diebus famis saturabuntur:
20 Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
quia peccatores peribunt. Inimici vero Domini mox ut honorificati fuerint et exaltati: deficientes, quemadmodum fumus deficient.
21 Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
Mutuabitur peccator, et non solvet: iustus autem miseretur et tribuet.
22 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
Quia benedicentes ei hereditabunt terram: maledicentes autem ei disperibunt.
23 Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
Apud Dominum gressus hominis dirigentur: et viam eius volet.
24 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
Cum ceciderit, non collidetur: quia Dominus supponit manum suam.
25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
Iunior fui, etenim senui: et non vidi iustum derelictum, nec semen eius quærens panem.
26 Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
Tota die miseretur et commodat: et semen illius in benedictione erit.
27 Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
Declina a malo, et fac bonum: et inhabita in sæculum sæculi.
28 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
Quia Dominus amat iudicium, et non derelinquet sanctos suos: in æternum conservabuntur. Iniusti punientur: et semen impiorum peribit.
29 Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
Iusti autem hereditabunt terram: et inhabitabunt in sæculum sæculi super eam.
30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
Os iusti meditabitur sapientiam, et lingua eius loquetur iudicium.
31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
Lex Dei eius in corde ipsius: et non supplantabuntur gressus eius.
32 Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
Considerat peccator iustum: et quærit mortificare eum.
33 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
Dominus autem non derelinquet eum in manibus eius: nec damnabit eum cum iudicabitur illi.
34 Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
Expecta Dominum, et custodi viam eius: et exaltabit te ut hereditate capias terram: cum perierint peccatores videbis.
35 Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
Vidi impium superexaltatum, et elevatum sicut cedros Libani.
36 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
Et transivi, et ecce non erat: et quæsivi eum, et non est inventus locus eius.
37 Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
Custodi innocentiam, et vide æquitatem: quoniam sunt reliquiæ homini pacifico.
38 Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
Iniusti autem disperibunt simul: reliquiæ impiorum interibunt.
39 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
Salus autem iustorum a Domino: et protector eorum in tempore tribulationis.
40 Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.
Et adiuvabit eos Dominus, et liberabit eos: et eruet eos a peccatoribus, et salvabit eos: quia speraverunt in eo.
