Žalmy 36
1 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.
Bezakoniku je bezbožna rijeè u srcu; nema straha Božijega pred oèima njegovijem.
2 Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.
Ali laže sebi u oèi, mjesto da prizna svoje bezakonje i omrzne na nj.
3 Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.
Rijeèi su usta njegovijeh nepravda i lukavstvo, neæe da se opameti da tvori dobro.
4 Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.
Bezakonje smišlja na postelji svojoj, stoji na putu rðavom, zlo mu nije mrsko.
5 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.
Gospode! do neba je milost tvoja, i istina tvoja do oblaka.
6 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.
Pravda je tvoja kao gore Božije, sudovi tvoji bezdana velika; ljude i stoku ti èuvaš, Gospode!
7 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.
Kako je dragocjena milost tvoja, Bože! sinovi ljudski u sjenu krila tvojih ne boje se.
8 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.
Hrane se od izobila doma tvojega, i iz potoka sladosti svojih ti ih napajaš.
9 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.
Jer je u tebe izvor životu, tvojom svjetlošæu vidimo svjetlost.
10 Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.
Raširi milost svoju na one koji te znadu, i pravdu svoju na dobra srca.
11 Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.
Ne daj da stane na mene noga ohola, i ruka bezbožnièka da me zaljulja.
12 Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.
Onamo neka padnu koji èine bezakonje, neka se stropoštaju i ne mogu ustati.
