Žalmy 36

1 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.

Dem Sangmeister. Von David, dem Knechte Jehovahs. Ein Spruch der Übertretung zu dem Ungerechten inmitten meines Herzens: Keine Furcht Gottes ist vor seinen Augen.

2 Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.

Denn er schmeichelt sich in seinen Augen, daß er ausfinde seine Missetat, daß er sie hasse.

3 Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.

Die Worte seines Mundes sind Unrecht und Trug, er unterläßt, verständig zu werden und Gutes zu tun.

4 Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.

Er denkt Unrecht auf seinem Lager, und stellt sich auf einen Weg, der gut nicht ist, und verschmäht nicht Böses.

5 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

Jehovah, Deine Barmherzigkeit ist in den Himmeln, bis an die Ätherkreise Deine Wahrheit.

6 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.

Wie die Berge Gottes ist Deine Gerechtigkeit, Deine Gerichte sind wie die große Tiefe. Du rettest, Jehovah, Menschen und Vieh.

7 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.

Wie köstlich ist, Gott, Deine Barmherzigkeit, daß Söhne der Menschen sich verlassen auf den Schatten Deiner Flügel!

8 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.

Sie schwelgen an der Fettigkeit Deines Hauses, und mit Deiner Wonnen Bach tränkest Du sie.

9 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.

Denn bei Dir ist des Lebens Born, in Deinem Lichte sehen wir Licht.

10 Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.

Breite Deine Barmherzigkeit über die, so Dich kennen, und Deine Gerechtigkeit über die, so geraden Herzens sind.

11 Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.

Laß nicht den Fuß des Übermuts über mich kommen; und nicht des Ungerechten Hand mich hinwegtreiben.

12 Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.

Da sind gefallen, die Unrecht tun, sie sind ausgestoßen und vermögen nicht mehr aufzustehen.