Žalmy 36

1 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.

Dem Musikmeister; vom Knechte des Herrn, von David. Eingebung der Sünde beherrscht den Frevler,

2 Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.

denn sie verblendet ihn mit Schmeichelreden, daß er in Verschuldung gerät, indem er Haß ausübt.

3 Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.

Was er ausspricht, ist Unheil und Trug; aufgehört hat er, verständig zu sein, um gut zu handeln.

4 Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.

Unheil sinnt er auf seinem Lager, tritt hin auf den Weg der Bosheit, das Schlechte verabscheut er nicht.

5 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

O HERR, bis zum Himmel reicht deine Gnade, deine Treue bis hin an die Wolken;

6 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.

deine Gerechtigkeit steht fest wie die Gottesberge, deine Gerichte gleichen dem weiten Weltmeer; Menschen und Tieren hilfst du, o HERR.

7 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.

Wie köstlich ist deine Gnade, o Gott, daß Menschenkinder sich bergen im Schatten deiner Flügel!

8 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.

Sie laben sich an den reichen Gütern deines Hauses, und du tränkst sie mit dem Strom deiner Wonnen;

9 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.

denn bei dir ist der Brunnquell des Lebens, und in deinem Lichte schauen wir Licht.

10 Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.

Erhalte deine Gnade denen, die dich kennen, und deine Gerechtigkeit den redlich Gesinnten!

11 Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.

Laß den Fuß des Hochmuts mich nicht treten und die Hand der Frevler mich nicht vertreiben!

12 Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.

Einst werden die Übeltäter gefallen sein, niedergestürzt und können nicht wieder aufstehn.