Žalmy 36

1 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.

Dem Musikmeister. Vom Knechte Jahwes, von David. Eine Eingebung der Sünde wird dem Gottlosen im Innern seines Herzens zu teil; es giebt vor seinen Augen keinen Schrecken Gottes.

2 Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.

Denn sie hat sanft gegen ihn gethan in seinen Augen, daß seine Verschuldung kund werde, und ihn Haß treffe.

3 Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.

Die Worte seines Mundes sind Frevel und Trug; er hat's aufgegeben, klug zu sein, gut zu handeln.

4 Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.

Frevel sinnt er auf seinem Lager; er tritt auf einen unguten Weg, Böses verabscheut er nicht.

5 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

Jahwe, bis an den Himmel reicht deine Gnade, deine Treue bis zu den Wolken.

6 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.

Deine Gerechtigkeit ist wie die Berge Gottes, deine Gerichte wie die große Flut; Menschen und Vieh hilfst du, Jahwe.

7 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.

Wie köstlich ist deine Gnade, o Gott! Die Menschenkinder bergen sich im Schatten deiner Flügel.

8 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.

Sie laben sich vom Fette deines Hauses, und mit dem Bache deiner Wonnen tränkst du sie.

9 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.

Denn bei dir ist die Quelle des Lebens; in deinem Lichte schauen wir Licht!

10 Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.

Laß deine Gnade fortwähren denen, die dich kennen, und deine Gerechtigkeit denen, die redliches Herzens sind.

11 Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.

Laß nicht den Fuß des Übermuts über mich kommen, noch die Hand der Gottlosen mich in die Irre jagen!

12 Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.

Daselbst fielen die Übelthäter, wurden umgestoßen und vermochten sich nicht wieder zu erheben.