Žalmy 35

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Oh Señor, sé de mi lado contra los que me juzgan; pelea con aquellos que hacen la guerra contra mí.

2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Toma tu escudo, y dame tu ayuda.

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

Toma tu lanza y retén a mis atacantes; di a mi alma, yo soy tu salvación.

4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Dejen que sean vencidos y avergonzados quienes intentan tomar mi alma; deja que los que me hacen daño sean rechazados y confundidos.

5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Sean como el polvo del grano delante del viento; deja que el ángel del Señor los envíe en vuelo.

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Dejen que su camino sea oscuro y peligroso y él ángel del Señor los persiga.

7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Porque sin causa me han preparado una red secretamente, para tomar mi alma.

8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

¡Que la destrucción venga sobre ellos. caigan en su propia trampa! ¡Que caigan en desgracia!

9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

Y mi alma se gozará en el Señor; se alegrará en su salvación.

10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

Todos mis huesos dirán: Señor, ¿quién como tú? El salvador del pobre de las manos del más fuerte que el, del pobre y necesitado del que toma sus bienes?

11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

Falsos testigos se levantaron: me hicieron preguntas sobre crímenes de los que no tenía conocimiento.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

Ellos me devolvieron el mal por bien. perturbando mi alma.

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

Pero en cuanto a mí, cuando estaban enfermos, me puse la ropa áspera, de cilicio: ayunaba y estaba triste, y mi oración volvió a mi corazón.

14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

Mi comportamiento fue como si hubiera sido mi amigo o mi hermano: estaba angustiado como alguien cuya madre está muerta.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

Pero ellos se complacieron en mi aflicción, y se juntaron, sí, se juntaron contra mí gentes despreciables, y yo no lo entendía; me despedazaban sin descanso.

16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Como lisonjeros, escarnecedores y truhanes, crujieron contra mí sus dientes.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Señor, ¿cuánto tiempo estarás mirando? quita mi alma de su destrucción, mi vida de los leones.

18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

Te alabaré en la gran reunión; Te daré honor entre un pueblo numeroso.

19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

No permitas que se alegren de mí los que sin causa son mis enemigos; no permitas que los que me aborrecen sin causa guiñen el ojo maliciosamente.

20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Porque no dicen palabras de paz; en su engaño hacen planes traicioneros contra los mansos.

21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Sus bocas se abrieron ampliamente contra mí, y dijeron: ¡Ajá, ajá, nuestros ojos lo han visto!

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Has visto esto, oh Señor; no calles: Oh Señor, no te alejes de mí.

23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

¡Despierta, oh Señor, muévete! Hazme justicia. mi Dios y mi Señor para defender mi causa.

24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Sé mi juez, oh Señor mi Dios, en tu justicia; no dejes que se alegren de mí.

25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

¡No digan en sus corazones: lo tenemos! no digan: Acabamos con él.

26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Sean avergonzados y confundidos todos los que se complacen en mis aflicciones. y vengan a la nada; los que se enaltecen contra mí sean cubiertos de vergüenza.

27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Dejen que los que están de mi lado den gritos de alegría; que digan siempre: El Señor sea alabado, porque se complace en la paz de su siervo.

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

Y mi lengua hablará de tu justicia y de tu alabanza todo el día.