Žalmy 35

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Pesem Davidova. Bojuj se, Gospod, zoper njé, ki se bojujejo z menoj; napadi jih, ki napadajo mene.

2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Zgrabi ščit veliki ali mali, in vstani v mojo pomoč:

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

In potegni sulico, in prestrezi njé, ki me preganjajo: reci duši moji: Blaginja sem tvoja.

4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Osramoté se naj in z rudečico oblijó, kateri iščejo duše moje: nazaj naj se zapodé in zarudé, kateri mi nameravajo hudo.

5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Bodejo naj kakor pleve pred vetrom, ko ga zažene angelj Gospodov.

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Temna bodi njih pot in prepolzka, in angelj Gospodov naj jih preganja.

7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Ker po krivem mi skrivajo v jami mrežo svojo, po krivem kopljejo jamo duši moji.

8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Pride naj mu, da ne bode vedel, poguba, da ga vjame mreža njegova, katero skriva: v pogubo naj pade vanjo.

9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

Tako naj se duša moja raduje v Gospodu, veseli se naj v blaginji njegovi.

10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

Vse kosti moje naj govoré: Gospod, kdo je tebi enak? Siromaka otimaš iz rok močnejega od njega; siromaka, pravim, in ubožca iz rok njega, ki ga pleni?

11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

Priče vstajajo krivične; česar si nisem v svesti, terjajo od mene.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

Hudo mi vračajo za dobro, zapuščenost duši moji.

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

In vendar sem jaz, ko so bili bolni, v raševini za obleko, s postom pokoril dušo svojo, in molitev moja se je vračala v nedrije moje.

14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

Kakor k bližnjemu, kakor k bratu sem hodéval neprestano, kakor žalujoč po materi hodil sem sključen v črni obleki.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

Ko pa pešam, zbirajo se in se radujejo; zbirajo se pri meni in se plazijo, da ne čutim; parajo obleko, in ne molčé:

16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Med igralci šaljivci šegavi; sè svojimi zobmí režé proti meni.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Gospod, doklej bodeš gledal? Reši dušo mojo njih pogube, mladih levov edino mojo.

18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

Slavil te bodem v velikem zboru, med ljudstvom obilim bodem te hvalil.

19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Naj se ne radujejo nad menoj, kateri so mi neprijatelji iz krivih vzrokov; kateri me sovražijo po krivem, naj ne mežikajo z očesom.

20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Mirú namreč ne govoré, temuč zoper pokojne v deželi izmišljajo najhujše zvijače.

21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

In proti meni režé, govoreč: Prav, prav, oko naše vidi!

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Vidiš, Gospod, ne mólči; Gospod, ne bivaj daleč od mene.

23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Zbúdi se in vstani na sodbo mojo; Bog moj in Gospod moj, na pravdo mojo.

24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Sodi me po pravici svoji, Gospod Bog moj, in naj ne radujejo se nad mano.

25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Naj ne govoré v srci svojem: Prav, duša naša; ne govoré naj: Pogoltnili smo ga.

26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Osramoté se naj in zarudé vkup, ker se veselé nesreče moje; sè sramoto naj se ogrnejo in nečastjo, kateri se povzdigujejo proti meni.

27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Prepevali bodejo in se radovali, kateri se veselé pravice moje, in govorili bodejo vedno: Poveličan Gospod, ki se veseli mirú svojega hlapca.

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

In jezik moj bode oznanjal pravičnost tvojo, ves dan hvalo tvojo.