Žalmy 35
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
Por David. Contend, Yahweh, com aqueles que lutam comigo. Lutar contra aqueles que lutam contra mim.
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
Pegue o escudo e o buckler, e defender a minha ajuda.
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
Brandish a lança e bloquear aqueles que me perseguem. Diga a minha alma: “Eu sou a sua salvação”.
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
Que aqueles que buscam minha alma se decepcionem e sejam levados à desonra. Que aqueles que conspiram para minha ruína voltem atrás e fiquem confundidos.
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
Deixe-os ser como palha antes do vento, O anjo de Yahweh os conduz.
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
Que o caminho deles seja escuro e escorregadio, O anjo de Yahweh os persegue.
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
Pois sem causa eles esconderam sua rede em um poço para mim. Sem causa eles cavaram um poço para minha alma.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
Deixe a destruição vir sobre ele de surpresa. Deixe que sua rede que ele mesmo escondeu se pegue. Deixe-o cair nessa destruição.
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
Minha alma estará alegre em Yahweh. Ele se regozijará com sua salvação.
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
Todos os meus ossos dirão: “Yahweh, que é como você, que livra os pobres dele que é forte demais para ele; sim, os pobres e os necessitados daquele que o rouba”...
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
Unrighteous testemunhas se levantam. Eles me perguntam sobre coisas que eu não sei.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
Eles me recompensam o mal pelo bem, para o luto da minha alma.
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
Mas quanto a mim, quando eles estavam doentes, minha roupa era de saco. Eu afligi minha alma com o jejum. Minha oração voltou para o meu próprio seio.
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
Eu me comportei como se tivesse sido meu amigo ou meu irmão. Eu me curvo de luto, como quem chora sua mãe.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
Mas, na minha adversidade, eles se regozijaram e se reuniram. Os atacantes se reuniram contra mim, e eu não sabia disso. Eles se rasgaram em mim e não pararam.
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
Como os zombadores profanos em festas, eles rangeram os dentes para mim.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
Senhor, por quanto tempo você vai ficar de olho? Resgatar minha alma de sua destruição, minha preciosa vida dos leões.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
Agradeço-lhes na grande assembléia. Eu o louvarei entre muitas pessoas.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
Não deixe que aqueles que são meus inimigos se regozijem injustamente por mim; nem deixar piscar os olhos àqueles que me odeiam sem uma causa.
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
Pois eles não falam de paz, mas eles inventam palavras enganosas contra aqueles que estão quietos na terra.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
Sim, eles abriram bem sua boca contra mim. Eles disseram: “Aha! Aha! Nosso olho já viu”!
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
Você já viu, Yahweh. Não fique calado. Senhor, não esteja longe de mim.
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
Acorde! Levantem-se para me defender, meu Deus! Meu Senhor, contenda por mim!
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
Vindicar-me, Yahweh meu Deus, de acordo com sua justiça. Não os deixe se vangloriarem de mim.
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
Não os deixe dizer em seu coração: “Aha! É assim que queremos”! Não os deixe dizer: “Nós o engolimos”!
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
Que fiquem decepcionados e confundidos juntos que se regozijam com minha calamidade. Que eles se vistam de vergonha e desonra que se engrandeçam contra mim.
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
Que aqueles que favorecem minha causa justa gritem de alegria e se alegrem. Sim, deixe-os dizer continuamente: “Que Yahweh seja ampliado”, que tem prazer na prosperidade de seu servo”!
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
Minha língua falará de sua justiça e de seus louvores o dia todo.
