Žalmy 35
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
Av David. Trett, Herre, med dem som tretter med mig! Strid mot dem som strider mot mig!
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
Grip skjold og verge og reis dig til hjelp for mig!
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
Dra spydet frem og steng veien for mine forfølgere! Si til min sjel: Jeg er din frelse!
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
La dem blues og bli til skamme som står mig efter livet! La dem vike tilbake med skam som tenker ondt imot mig!
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
La dem bli som agner for vinden, og Herrens engel støte dem bort!
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
La deres vei bli mørk og glatt, og Herrens engel forfølge dem!
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
For uten årsak har de lønnlig gjort i stand sin garngrav for mig, uten årsak har de gravd en grav for mitt liv.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
La ødeleggelse komme over ham, uten at han merker det, og la hans garn som han lønnlig har utlagt, fange ham, la ham falle i det til sin ødeleggelse!
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
Da skal min sjel glede sig i Herren, fryde sig i hans frelse;
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
alle mine ben skal si: Herre, hvem er som du, du som frir den elendige fra den som er ham for sterk, og den elendige og fattige fra den som plyndrer ham?
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
Der opstår urettferdige vidner, de spør mig om det jeg ikke vet.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
De gjengjelder mig godt med ondt; min sjel er forlatt.
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
Og jeg, jeg klædde mig i sørgeklær, da de var syke; jeg plaget min sjel med faste, og min bønn vendte tilbake til min barm.
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
Jeg gikk omkring, som om det var min venn, min bror; jeg gikk nedbøiet i sørgeklær som en som sørger over sin mor.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
Men nu da jeg vakler, gleder de sig og flokker sig sammen; skarns-folk flokker sig om mig uten at jeg visste det; de sønderriver og hviler ikke.
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
Som skamløse som spotter for et stykke brød, skjærer de tenner imot mig.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
Herre, hvor lenge vil du se til? Fri min sjel ut fra deres ødeleggelser, mitt eneste fra de unge løver.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
Jeg vil prise dig i en stor forsamling, love dig blandt meget folk.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
La ikke dem glede sig over mig, som uten grunn er mine fiender! La ikke dem som hater mig uten årsak, blinke med øiet!
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
For de taler ikke fred, men optenker svik mot de stille i landet.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
Og de lukker sin munn vidt op imot mig, de sier: Ha, ha! Der ser vårt øie!
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
Du ser det, Herre, ti ikke! Herre, vær ikke langt borte fra mig!
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
Våkn op og bli våken for å gi mig rett, min Gud og Herre, for å føre min sak!
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
Døm mig efter din rettferdighet, Herre min Gud, og la dem ikke glede sig over mig!
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
La dem ikke si i sitt hjerte: Ha! Efter ønske! La dem ikke si: Vi har opslukt ham!
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
La alle dem få skam og bli til skamme som gleder sig ved min ulykke! La dem som ophøier sig over mig, klæs i skam og skjensel!
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
La dem juble og glede sig som unner mig min rett, og la dem alltid si: Høilovet være Herren, som unner sin tjener at det går ham vel!
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
Da skal min tunge synge om din rettferdighet, hele dagen om din pris.
