Žalmy 35
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
Psalmus David. Iudica Domine nocentes me, expugna impugnantes me.
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
Apprehende arma et scutum: et exurge in adiutorium mihi.
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
Effunde frameam, et conclude adversus eos, qui persequuntur me: dic animae meae: Salus tua ego sum.
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
Confundantur et revereantur, quaerentes animam meam. Avertantur retrorsum, et confundantur cogitantes mihi mala.
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
Fiant tamquam pulvis ante faciem venti: et angelus Domini coarctans eos.
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
Fiat via illorum tenebrae et lubricum: et angelus Domini persequens eos.
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
Quoniam gratis absconderunt mihi interitum laquei sui: supervacue exprobraverunt animam meam.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
Veniat illi laqueus, quem ignorat: et captio, quam abscondit, apprehendat eum: et in laqueum cadat in ipsum.
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
Anima autem mea exultabit in Domino: et delectabitur super salutari suo.
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
Omnia ossa mea dicent: Domine, quis similis tibi? Eripiens inopem de manu fortiorum eius: egenum et pauperem a diripientibus eum.
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
Surgentes testes iniqui, quae ignorabam interrogabant me.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
Retribuebant mihi mala pro bonis: sterilitatem animae meae.
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
Ego autem cum mihi molesti essent, induebar cilicio. Humiliabam in ieiunio animam meam: et oratio mea in sinu meo convertetur.
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
Quasi proximum, et quasi fratrem nostrum, sic complacebam: quasi lugens et contristatus sic humiliabar.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
Et adversum me laetati sunt, et convenerunt: congregata sunt super me flagella, et ignoravi.
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
Dissipati sunt, nec compuncti, tentaverunt me, subsannaverunt me subsannatione: frenduerunt super me dentibus suis.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
Domine quando respicies? restitue animam meam a malignitate eorum, a leonibus unicam meam.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
Confitebor tibi in ecclesia magna, in populo gravi laudabo te.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
Non supergaudeant mihi qui adversantur mihi inique: qui oderunt me gratis et annuunt oculis.
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
Quoniam mihi quidem pacifice loquebantur: et in iracundia terrae loquentes, dolos cogitabant.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
Et dilataverunt super me os suum: dixerunt: Euge, euge, viderunt oculi nostri.
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
Vidisti Domine, ne sileas: Domine ne discedas a me.
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
Exurge et intende iudicio meo: Deus meus, et Dominus meus in causam meam.
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
Iudica me secundum iustitiam tuam Domine Deus meus, et non supergaudeant mihi.
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
Non dicant in cordibus suis: Euge, euge, animae nostrae: nec dicant: Devorabimus eum.
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
Erubescant et revereantur simul, qui gratulantur malis meis. Induantur confusione et reverentia qui maligna loquuntur super me.
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
Exultent et laetentur qui volunt iustitiam meam: et dicant semper: Magnificetur Dominus, qui volunt pacem servi eius.
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
Et lingua mea meditabitur iustitiam tuam, tota die laudem tuam.
