Žalmy 35
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
[Von David.] Streite, Jehova, mit denen, die wider mich streiten, kämpfe mit denen, die mich bekämpfen!
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
Ergreife Tartsche und Schild, [S. die Anm. zu Ps. 5,12] und stehe auf zu meiner [Eig. als meine] Hülfe!
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
Und zücke den Speer und versperre den Weg wider [And. üb.: Und zücke Speer und Streitaxt wider] meine Verfolger; sprich zu meiner Seele: Ich bin deine Rettung!
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
Laß beschämt und zu Schanden werden, die nach meinem Leben trachten; laß zurückweichen und mit Scham bedeckt werden, die Übles wider mich ersinnen!
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
Laß sie sein wie Spreu vor dem Winde, und der Engel Jehovas treibe sie fort! [Eig. indem der Engel sie hinwegstoße sie verfolge]
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
Ihr Weg sei finster und schlüpfrig, und der Engel Jehovas verfolge sie! [Eig. indem der Engel sie hinwegstoße sie verfolge]
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
Denn ohne Ursache haben sie mir ihr Netz heimlich gelegt, ohne Ursache meiner Seele eine Grube gegraben.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
Über ihn komme Verderben, ohne daß er es wisse, und sein Netz, das er heimlich gelegt hat, fange ihn; zum [Eig. mit od. ins] Verderben falle er hinein!
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
Und meine Seele wird frohlocken in Jehova, sich freuen in seiner Rettung.
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
Alle meine Gebeine werden sagen: Jehova, wer ist wie du! der du den Elenden errettest von dem, der stärker ist als er, und den Elenden und Armen von dem, der ihn beraubt.
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
Es treten ungerechte Zeugen auf; was ich nicht weiß, fragen sie mich.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
Sie vergelten mir Böses für Gutes; verwaist ist meine Seele.
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
Ich aber, als sie krank waren, kleidete mich in Sacktuch; ich kasteite mit Fasten meine Seele, und mein Gebet kehrte in meinen Busen zurück;
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
Als wäre es mir ein Freund, ein Bruder gewesen, so bin ich einhergegangen; wie leidtragend um die Mutter habe ich mich trauernd niedergebeugt.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
Aber sie haben sich über mein Hinken [O. bei meinem Falle] gefreut und sich versammelt; Schmäher [O. pöbelhafte Menschen] haben sich wider mich versammelt, und ich kannte sie nicht; [O. und solche, die ich nicht kannte] sie haben gelästert [Eig. zerrissen] und nicht aufgehört.
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
Gleich ruchlosen [O. den ruchlosesten] Schmarotzern knirschten sie wider mich mit ihren Zähnen.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
Herr, wie lange willst du zusehen? Bringe meine Seele zurück aus ihren Verwüstungen, von den jungen Löwen meine einzige! [S. die Anm. zu Ps. 22,20]
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
Ich werde dich preisen in der großen Versammlung, unter zahlreichem Volke dich loben.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
Laß sich nicht über mich freuen, die ohne Grund mir feind sind, nicht zwinken mit den Augen, die ohne Ursache mich hassen!
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
Denn nicht von Frieden reden sie; und wider die Stillen im Lande ersinnen sie trügerische Dinge.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
Und sie haben ihr Maul wider mich aufgesperrt; sie haben gesagt: Haha! Haha! unser Auge hats gesehen!
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
Du hast es gesehen, Jehova; schweige nicht! Herr, sei nicht fern von mir!
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
Wache auf und erwache zu meinem Rechte, mein Gott und Herr, zu meinem Rechtsstreit!
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
Schaffe mir Recht nach deiner Gerechtigkeit, Jehova, mein Gott! Und laß sie sich nicht über mich freuen!
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
Laß sie nicht in ihrem Herzen sagen: Haha, so wollten wirs! [Eig. unser Begehr! od. unsere Gier] Laß sie nicht sagen: Wir haben ihn verschlungen!
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
Laß sie beschämt und mit Scham bedeckt werden allesamt, die meines Unglücks sich freuen! laß mit Scham und Schande bekleidet werden, die wider mich großtun!
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
Laß jubeln und sich freuen, die Lust haben an meiner Gerechtigkeit, und laß sie stets sagen: Erhoben sei Jehova, der Lust hat an seines Knechtes Wohlfahrt!
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
Und meine Zunge wird reden von deiner Gerechtigkeit, von deinem Lobe den ganzen Tag.
