Žalmy 35
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
“Of David.” Contend, O Lord, with those that contend with me: fight against those that fight against me.
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
Take hold of shield and buckler, and rise up for my help.
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
And draw out the spear, and step in against my pursuers; say unto my soul, I am thy salvation.
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
Let those be put to shame and be confounded that seek after my life: let those be turned backward and be made to blush, that devise unhappiness for me.
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
Let them be as chaff before the wind; and may the angel of the Lord cast them forth.
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
May their way be dark and slippery: and may the angel of the Lord pursue them.
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
For without cause have they hidden for me their net in a pit, without cause have they dug [pit-falls] against my life.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
May then destruction come upon each of them at unawares; and may his net that he hath hidden catch himself: in [utter] destruction let him fall therein.
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
But my soul shall exult in the Lord: she shall be glad through his salvation.
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
All my bones will say, Lord, who is like unto thee, who deliverest the poor from him that is too strong for him, yea, the poor and the needy from him that robbeth him?
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
There rise up witnesses of violence; concerning what I know not they question me.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
They recompense me with evil in place of good, [bringing] bereavement on my soul.
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
But as for me, when they were sick, my clothing was sackcloth: I afflicted with fasting my soul, and my prayer returned into my own bosom.
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
As though he had been to me a friend or a brother did I walk about: as one that mourneth for a mother did I sorrowfully bend down my head.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
But in my downfall they rejoiced, and gathered themselves together; there gathered themselves together against me abject wretches, whom I knew not; they did tear me, and ceased not:
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
With hypocritical babbling mockers, they gnashed upon me with their teeth.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
O Lord, how long wilt thou look on? rescue my soul from their destructions, from the young lions my solitary spirit.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
I will thank thee in the great assembly: among a mighty people will I praise thee.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
Let not rejoice over me those that are my enemies wrongfully: [nor] let those who hate me without cause wink with the eye.
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
For they speak not peace; but against the quiet in the land they devise deceitful words.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
Yea, they opened wide against me their mouth; they said, Aha, aha, our eye hath seen it.
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
Thou hast seen it, O Lord! remain not silent: O Lord, be not far from me.
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
Arouse thyself, and awake to do me justice, my God and my Lord, unto my cause.
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
Judge me according to thy righteousness, O Lord my God; and let them not rejoice over me.
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
Let them not say in their heart, Aha, [this is the wish of] our soul: let them not say, We have swallowed him up.
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
Let those be made ashamed and put to the blush together that rejoice at my mishap; let them be clothed with shame and confusion that magnify themselves above me.
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
Let those shout, and rejoice, that desire my righteousness: yea, let them say continually, Great is the Lord, who desireth the welfare of his servant.
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
And my tongue shall speak of thy righteousness, all the day of thy praise.
