Žalmy 35

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

A Psalm of David. Strive, O LORD, with them that strive with me; fight against them that fight against me.

2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Take hold of shield and buckler, and rise up to my help.

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

Draw out also the spear, and the battle-axe, against them that pursue me; say unto my soul: 'I am Thy salvation.'

4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Let them be ashamed and brought to confusion that seek after my soul; let them be turned back and be abashed that devise my hurt.

5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Let them be as chaff before the wind, the angel of the LORD thrusting them.

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Let their way be dark and slippery, the angel of the LORD pursuing them.

7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

For without cause have they hid for me the pit, even their net, without cause have they digged for my soul.

8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Let destruction come upon him unawares; and let his net that he hath hid catch himself; with destruction let him fall therein.

9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

And my soul shall be joyful in the LORD; it shall rejoice in His salvation.

10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

All my bones shall say: 'LORD, who is like unto Thee, who deliverest the poor from him that is too strong for him, yea, the poor and the needy from him that spoileth him?'

11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

Unrighteous witnesses rise up; they ask me of things that I know not.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

They repay me evil for good; bereavement is come to my soul.

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

But as for me, when they were sick, my clothing was sackcloth, I afflicted my soul with fasting; and my prayer, may it return into mine own bosom.

14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

I went about as though it had been my friend or my brother; I bowed down mournful, as one that mourneth for his mother.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

But when I halt they rejoice, and gather themselves together; the abjects gather themselves together against me, and those whom I know not; they tear me, and cease not;

16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

With the profanest mockeries of backbiting they gnash at me with their teeth.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Lord, how long wilt Thou look on? Rescue my soul from their destructions, mine only one from the lions.

18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

I will give Thee thanks in the great congregation; I will praise Thee among a numerous people.

19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Let not them that are wrongfully mine enemies rejoice over me; neither let them wink with the eye that hate me without a cause.

20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

For they speak not peace; but they devise deceitful matters against them that are quiet in the land.

21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Yea, they open their mouth wide against me; they say: 'Aha, aha, our eye hath seen it.'

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Thou hast seen, O LORD; keep not silence; O Lord, be not far from me.

23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Rouse Thee, and awake to my judgment, even unto my cause, my God and my Lord.

24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Judge me, O LORD my God, according to Thy righteousness; and let them not rejoice over me.

25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Let them not say in their heart: 'Aha, we have our desire'; let them not say: 'We have swallowed him up.'

26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Let them be ashamed and abashed together that rejoice at my hurt; let them be clothed with shame and confusion that magnify themselves against me.

27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Let them shout for joy, and be glad, that delight in my righteousness; yea, let them say continually: 'Magnified be the LORD, who delighteth in the peace of His servant.'

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

And my tongue shall speak of Thy righteousness, and of Thy praise all the day.