Žalmy 34
1 Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
En Psalm Davids, då han förvandlade sitt ansigte för Abimelech, den honom ifrå sig dref, och han gick sin väg. Jag vill lofva Herran i allom tid; hans lof skall alltid vara i minom mun.
2 V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.
Min själ skall berömma sig af Herranom, att de elände skola höra det, och glädja sig.
3 Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.
Priser med mig Herran, och låter oss med hvarannan upphöja hans Namn.
4 Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.
Då jag sökte Herran, svarade han mig, och frälste mig utur all min fruktan.
5 Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:
De som uppå honom se, de varda upplyste, och deras ansigte varder icke till skam.
6 Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.
De denne elände ropade, hörde honom Herren; och halp honom utur all hans nöd.
7 Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.
Herrans Ängel lägrar sig omkring dem som frukta honom, och hjelper dem ut.
8 Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.
Smaker och ser, huru ljuflig Herren är; säll är den som tröster uppå honom.
9 Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
Frukter Herran, I hans helige; ty de som frukta honom, de hafva ingen brist.
10 Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.
De rike skola törstige vara och hungra; men de som Herran söka, hafva ingen brist på något godt.
11 Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.
Kommer hit, barn, hörer mig; jag vill lära eder Herrans fruktan.
12 Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?
Hvilken är den som ett godt lefvande begärar, och gerna goda dagar hade?
13 Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.
Bevara dina tungo för det ondt är, och dina läppar, att de intet bedägeri tala.
14 Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.
Låt af det onda, och gör det goda; sök friden, och far efter honom.
15 Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:
Herrans ögon se uppå de rättfärdiga, och hans öron på deras ropande.
16 Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
Men Herrans ansigte står öfver dem som ondt göra, så att han utskrapar deras åminnelse af jordene.
17 Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.
Då de rättfärdige ropa, så hörer Herren; och hjelper dem utur alla deras nöd.
18 Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.
Herren är hardt när dem som ett förbråkadt hjerta hafva; och hjelper dem som ett bedröfvadt mod hafva.
19 Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.
Den rättfärdige måste mycket lida; men Herren hjelper honom utu thy allo.
20 Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.
Han bevarar honom all hans ben, att icke ett sönderbrutet varder.
21 Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou.
Den ogudaktiga skall det onda dräpa; och de som hata den rättfärdiga, de skola brottslige varda.
22 Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho.
Herren förlöser sina tjenares själar; och alle de som trösta på honom, skola icke varda brottslige.
