Žalmy 34
1 Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
Av David, då han gjorde seg galen hjå Abimelek, so han jaga honom av, og han gjekk burt. Eg vil lova Herren alle tider, hans pris skal stendigt vera i min munn.
2 V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.
Mi sjæl skal rosa seg av Herren; dei spaklyndte skal høyra det og gleda seg.
3 Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.
Lova Herren storleg med meg, og lat oss saman upphøgja hans namn!
4 Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.
Eg søkte Herren, og han svara meg og fria meg frå alle mine rædslor.
5 Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:
Dei som skoda upp til honom, lyste av gleda, og deira andlit turvte aldri blygjast.
6 Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.
Her er ein arming som ropa, og Herren høyrde og frelste honom frå alle hans trengslor.
7 Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.
Herrens englar lægrar seg rundt ikring deim som ottast honom, og han friar deim ut.
8 Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.
Smaka og sjå at Herren er god! Sæl er den mann som flyr til honom.
9 Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
Ottast Herren, de hans heilage, for inkje vantar dei som ottast honom.
10 Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.
Unge løvor lid naud og svelt, men dei som søkjer Herren, deim vantar det inkje godt.
11 Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.
Kom born, høyr meg! Eg vil læra dykk otte for Herren.
12 Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?
Kven er den mann som hev lyst til liv, som ynskjer seg dagar til å sjå lukka?
13 Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.
Vakta di tunga frå det som vondt er, og lippor for svikfull tale!
14 Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.
Vik burt frå det vonde og gjer det gode, søk fred og far etter honom!
15 Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:
Herrens augo er vende til dei rettferdige, og hans øyro til deira rop.
16 Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
Herrens åsyn er imot deim som gjer vondt, til å rydja ut deira minne frå jordi.
17 Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.
Hine ropar, og Herren høyrer og friar deim ut or alle deira trengslor.
18 Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.
Herren er nær hjå deim som hev eit sundbrote hjarta, og frelser deim som hev ei hugsprengd ånd.
19 Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.
Mange ulukkor kjem yver den rettferdige, men Herren friar honom ut or deim alle.
20 Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.
Herren tek vare på alle hans bein, ikkje eitt av deim vert brote.
21 Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou.
Ulukka drep den ugudlege, og dei som hatar den rettferdige, vert saka.
22 Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho.
Herren løyser ut deira sjæl som tener honom, og av dei som flyr til honom, vert ingen saka.
