Žalmy 3
1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
En salme av David, da han flydde for Absalom, sin sønn. Herre, hvor mange mine fiender er! Mange reiser sig imot mig.
2 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
Mange sier til min sjel: Det er ingen frelse for ham hos Gud. (Sela)
3 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
Men du, Herre, er et skjold omkring mig, min ære og den som opløfter mitt hode!
4 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. (Sélah)
Høit ropte jeg til Herren, og han svarte mig fra sitt hellige berg. (Sela)
5 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
Jeg la mig og sov inn, jeg våknet; for Herren støtter mig.
6 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
Jeg frykter ikke for titusener av folk, som har lagt sig mot mig rundt omkring.
7 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
Reis dig, Herre, frels mig, min Gud! For du har slått alle mine fiender på kinnbenet, du har sønderbrutt de ugudeliges tenner.
8 Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. (Sélah)
Herren hører frelsen til; over ditt folk være din velsignelse! (Sela)
