Žalmy 3
1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
Sálmur eftir Davíð þegar hann flúði frá Absalon, syni sínum. Ó, Drottinn, það eru svo margir á móti mér, svo margir sem gera uppreisn gegn mér.
2 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
Menn segja að Guð muni alls ekki hjálpa mér.
3 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
En, Drottinn, þú ert skjöldur minn, sæmd mín og von. Þú lætur mig bera höfuðið hátt, þrátt fyrir allt.
4 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. (Sélah)
Ég hrópaði til Drottins og hann svaraði mér frá musteri sínu í Jerúsalem.
5 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
Þá lagðist ég fyrir og sofnaði í friði. Síðar vaknaði ég öruggur, því að Drottinn gætir mín.
6 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
Nú er ég óhræddur, jafnvel þótt tíu þúsund óvinir umkringi mig!
7 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
Ég mun hrópa til Drottins: „Drottinn, rís þú upp! Bjargaðu mér, þú Guð minn!“Og hann mun slá óvini mína og brjóta tennur illvirkjanna.
8 Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. (Sélah)
Hjálpin kemur frá Guði. Blessun hans hvílir yfir þjóð hans.
