Žalmy 3
1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
En Psalme af David; der han flyede for Absaloms, sin Søns, Ansigt.
2 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
Herre! hvor ere mine Fjender mange! Mange staa op imod mig.
3 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
Mange sige til min Sjæl: Han har ingen Frelse hos Gud. (Sela)
4 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. (Sélah)
Men du, Herre! er et Skjold for mig, min Ære, og den, der opløfter mit Hoved.
5 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
Jeg raaber til Herren med min Røst, og han bønhører mig fra sit hellige Bjerg. (Sela)
6 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
Jeg lagde mig og sov; jeg opvaagnede, thi Herren opholder mig.
7 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
Jeg vil ikke frygte for ti Tusinde af Folk, som have lagt sig trindt omkring imod mig.
8 Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. (Sélah)
Staa op, Herre! frels mig, min Gud! thi du har slaget alle mine Fjender paa Kinden; du har sønderbrudt de ugudeliges Tænder. Hos Herren er Frelsen; din Velsignelse være over dit Folk! (Sela)
