Žalmy 26

1 Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

Av David. Søm meg til min rett, Herre! for eg hev fare fram i mi uskyld, og til Herren hev eg sett mi lit uruggeleg.

2 Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

Prøv meg, Herre, og freista meg, ransaka mine nyro og mitt hjarta!

3 Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

For din nåde er for mine augo, og eg ferdast i di sanning.

4 S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

Eg sit ikkje saman med falske menner og gjeng ikkje inn hjå fule folk.

5 V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

Eg hatar samkoma av illmenne, og hjå dei ugudlege sit eg ikkje.

6 Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

Eg tvær mine hender i uskyld og vil gjerne ferdast um ditt altar, Herre,

7 Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

til å kveda lydt med lovsongs røyst og fortelja um alle dine under.

8 Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Herre, eg elskar di husvist og den stad der din herlegdom bur.

9 Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

Rykk ikkje mi sjæl burt med syndarar eller mitt liv med blodgiruge menner,

10 V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

som hev skamgjerd i sine hender og si høgre hand full av mutor.

11 Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

Men eg fer fram i mi uskyld; løys meg ut og ver meg nådig!

12 Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.

Min fot stend på slettlende. I samlingarne skal eg lova Herren.