< Žalmy 26 >
1 Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.
In finem. Psalmus David. Judica me, Domine, quoniam ego in innocentia mea ingressus sum, et in Domino sperans non infirmabor.
2 Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.
Proba me, Domine, et tenta me; ure renes meos et cor meum.
3 Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.
Quoniam misericordia tua ante oculos meos est, et complacui in veritate tua.
4 S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.
Non sedi cum concilio vanitatis, et cum iniqua gerentibus non introibo.
5 V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.
Odivi ecclesiam malignantium, et cum impiis non sedebo.
6 Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,
Lavabo inter innocentes manus meas, et circumdabo altare tuum, Domine:
7 Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.
ut audiam vocem laudis, et enarrem universa mirabilia tua.
8 Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.
Domine, dilexi decorem domus tuæ, et locum habitationis gloriæ tuæ.
9 Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,
Ne perdas cum impiis, Deus, animam meam, et cum viris sanguinum vitam meam:
10 V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.
in quorum manibus iniquitates sunt; dextera eorum repleta est muneribus.
11 Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.
Ego autem in innocentia mea ingressus sum; redime me, et miserere mei.
12 Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.
Pes meus stetit in directo; in ecclesiis benedicam te, Domine.