Žalmy 26

1 Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

Von David. - Urteile, Herr, ob ich in Unschuld nicht gewandelt und sonder Wanken auf den Herrn vertraut!

2 Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

Prüf mich, erprob mich, Herr! Rein ist mein Herz und mein Gewissen.

3 Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

Denn Deine Güte schwebte mir vor Augen, und Dir getreu bin ich gewandelt.

4 S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

Bei schlechten Männern bin ich nie gesessen; hab nie mit Lichtscheuen Umgang gepflogen.

5 V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

Ich haßte die Zusammenkunft der Bösen, und bei den Frevlern saß ich nicht.

6 Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

In Unschuld wasche ich die Hände und schreite gern um Deinen Altar, Herr.

7 Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

Ich lausche Deines Lobes Stimme und künde alle Deine Wunder.

8 Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Ich liebe, Herr, den Aufenthalt in Deinem Hause, das Weilen an der Stätte Deiner Herrlichkeit.

9 Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

Raff meine Seele nicht mit Sündern hin, mein Leben nicht mit Mordgesellen,

10 V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

in deren Händen Schandtat käuflich ist, und deren Rechte voll ist von Bestechung!

11 Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

Ich aber wandle hin in meiner Unschuld. Erlöse mich! Und sei mir gnädig!

12 Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.

Betritt mein Fuß dann ebnen Weg, lobpreise ich Dich, Herr, mit Chören.