Žalmy 26

1 Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

Af David. Herre! skaf mig Ret, thi jeg har vandret i min Uskyldighed; og jeg forlader mig paa Herren, jeg skal ikke snuble.

2 Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

Prøv mig, Herre! og forsøg mig, lutre mine Nyrer og mit Hjerte;

3 Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

thi din Miskundhed er for mine Øjne, og jeg vandrer i din Sandhed.

4 S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

Jeg sidder ikke hos falske Folk og kommer ikke hos underfundige.

5 V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

Jeg hader de ondes Forsamling og sidder ikke hos de ugudelige.

6 Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

Jeg tor mine Hænder i Uskyldighed og holder mig omkring dit Alter, Herre!

7 Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

for at lade mig høre med Taksigelses Røst og for at fortælle alle dine underfulde Gerninger.

8 Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Herre! jeg elsker dit Hus's Bolig og din Æres Tabernakels Sted.

9 Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

Bortryk ikke min Sjæl med Syndere, eller mit Liv med blodgerrige Folk,

10 V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

i hvis Hænder der er Skændsel, og hvis højre Haand er fuld af Skænk.

11 Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

Men jeg vil vandre i min Uskyldighed; forløs mig og vær mig naadig!

12 Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.

Min Fod staar paa det jævne; i Forsamlinger vil jeg love Herren.